Close search

Hasič, který jako první uviděl hořet Černobyl, stačil před smrtí napsat dopis rodině

Wikimedia Zdroj: Wikimedia

Od výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu uplynulo již 33 let a stejnojmenný seriál z produkce HBO přinesl mnohé příběhy o hrdinství místních obyvatel. Jedním ze zasahujících hasičů, který jako první uviděl plameny šlehající z elektrárny, byl černobylský rodák Vladimir Pravik. Okamžitě přivolal kolegy hasiče a nehledě na velké nebezpečí a silnou radioaktivitu se snažil uhasit střechu a aktivní zónu reaktoru. Zaplatil za to životem.

Vladimir Pravik byl velitelem části hasičského sboru, která měla zajišťovat bezpečnost v oblasti jaderné elektrárny Černobyl. V osudnou noc 26. dubna 1986 to byl právě Pravik, který jako první uviděl šlehat plameny z jaderné elektrárny. Okamžitě vyhlásil poplach a přivolal na pomoc hasiče, protože v hořící části elektrárny se nacházel vybuchlý čtvrtý reaktor. Hasiči se pokoušeli dostat oheň pod kontrolu, aby nedošlo k ještě větší tragédii.

Pocity bezmoci

Pravik dorazil k hořící elektrárně v prvních chvílích po mohutném výbuchu, aby splnil svoji povinnost a zabránil šíření ohně. Vlastními silami se pokoušel živel dostat pod kontrolu. Po chvíli dorazili další hasiči, mezi nimi například i Vasilij Ignatenko (Ignatěnko), který ještě své ženě Ludmile stačil slíbit, že se brzy vrátí. Našla ho až po několika dnech intenzivního hledání v moskevské nemocnici s popáleninami po celém těle, které mu způsobilo radioaktivní ozáření.

Přibližně dvě a půl hodiny po ničivých explozí už silná radioaktivita pohltila veškeré okolí elektrárny. Hasiči přesto na místě požáru dál zasahovali. Většina z nich byla vystavena silnému ozáření. Také Pravik dostal smrtelnou dávku...

Ve velmi vážném stavu byl později odvezen do moskevské nemocnice na speciálně vytvořené oddělení, které se staralo o svědky černobylské tragédie. Nemoc z ozáření se projevuje tak, že před konečnou fází se postiženým paradoxně uleví. Nehledě na svůj zdravotní stav tak ještě dokázal své manželce Naděždě a dceři Nataše napsat jediný a poslední dopis.

Dojemný dopis z nemocnice

„Moje drahé Naděždo a Natašo! Jako pravý velký lenoch a dovolenkář vám posílám velký pozdrav. A všechno jenom kvůli tomu, abych ti nemusel sekundovat při výchově našeho drobečka Nataši... Mám se dobře. Jsou tady se mnou všichni, kteří tam zasahovali, takže je tu velká legrace, protože všichni mojí kolegové jsou tady se mnou. Chodíme tady po okolí, užíváme si krásy večerní Moskvy, bohužel to ale vypadá, že tady zůstaneme o trochu déle, okolo měsíce a půl... Naděždo, jeď prosím k rodičům a žij s nimi, já tam za vámi později přijedu. Požádej také moji drahou tchyni, aby mi pomohla najít novou práci, až se vrátím... Naděždo, ty určitě pláčeš, když tento dopis čteš. Nedělej to, utři své slzy, všechno je a bude v pořádku, my se spolu ještě dožijeme sta let a naše dcerka nás ještě třikrát přeroste. Moc se mi po vás stýská... Až k vám přijedu, tak se bojím, že mě nepoznáte. Nechávám si narůst plnovous. Je tady se mnou máma, podařilo se jí ke mně přijet, ona ti pak zavolá a řekne, jak se mám a já se mám dobře. Nebojte se o mě. Obě vás objímám a líbám. Váš Voloďa.“

Vladimir Pravik zemřel v moskevské nemocnici na akutní nemoc z ozáření 11. května 1986 ve věku pouhých 22 let.

Příčina výbuchu?

Z dostupných informací později vyplynulo, že přičiněním staršího inženýra Leonida Toptunova půl hodiny po půlnoci, tedy už 26. dubna 1986, došlo při pokusném experimentu k prudkému poklesu výkonu reaktoru, což ho dostalo do velmi nestabilního stavu a musel být odstaven. Kvůli nátlaku zástupce hlavního inženýra Anatolije Djatlova došlo k enormnímu zvýšení výkonu reaktoru během pouhých několika minut. Poslední osudovou chybou operátorů bylo odpojení havarijního systému, který by reaktor odstavil. V té době se ale už chladící voda k reaktoru skoro nedostávala, a proto prudce rostl tlak i teplota v reaktoru.

Smrtící exploze

Inženýři elektrárny dále pokračovali v experimentu a po sérii úkonů se vedoucímu směny Alexandru Akimovi dařilo výkon reaktoru zvyšovat, ale následný skokový nárůst už mohlo zastavit jen stisknutí nouzového tlačítka AZ-5. Akimov sice tlačítko mnohokrát mačkal, avšak v 01:23:45 došlo k havárii a dvěma mohutným explozím, které rozmetaly palivo a 700 tun radioaktivního hořícího grafitu na všechny strany. Tyto výbuchy způsobily požár, se kterým následně začali bojovat přivolaní hasiči. Mnozí z nich následně podlehli akutní nemoci z ozáření.

NA SMUTNÉ SNÍMKY PRAVIKA A DALŠÍCH OBĚTÍ ČERNOBYLU SE PODÍVEJTE DO GALERIE:

Další osudy z Černobylu najdete zde:

Nejčtenější články