Close search

Stateční potápěči z Černobylu: Zachránil sebevražedný oddíl miliony lidí z Evropy od zkázy?

HBO/Chnpp.gov.ua

Jsou označováni za největší hrdiny, kteří se dobrovolně přihlásili na dobrovolnou misi. Za úkol měli otevřít přívod vody, vypustit ji z nádrží a zabránit tak ohromnému výbuchu o síle 4 megatun, která by rozšířením radioaktivity pravděpodobně kontaminovala vodu a jídlo i v tehdejším Československu. Trojice potápěčů ale neměla na výběr. Jak se jejich skutečný příběh liší od toho seriálového?

V jedné z nejdramatičtějších epizod mini-série HBO, se herci hrající inženýry Alexeje Ananěnka, Valerije Bespalova a Borise Baranova, brodí zaplavenými chodbami. Za úkol mají vyprázdnit nádrž na vodu, která se nachází tři metry pod hořícím reaktorem.

Do mise se zapojují dobrovolně, když zaslechnou informace o hrozícím nebezpečí. Jaderní experti se totiž obávají druhého výbuchu, který by mohlo způsobit betonovou podlahu spalující žhavé radioaktivní palivo reagující s velkým množstvím vody v nádrži. Chtějí zabránit„milionům“ úmrtí. Termální exploze by rozšířila radioaktivitu až k Litvě či tehdejšímu Československu.

Další příběhy hrdinů z Černobylu najdete zde:

Krutá realita komunistického režimu

Pravda je bohužel jinde. Tři mladí inženýři, v seriálu označováni jako dobrovolníci pro sebevražednou misi, prostě jen poslouchali rozkazy, aniž by byli jasně informováni o rizicích, která jim mohla hrozit.

„Bylo mi nařízeno jít tam, tak jsem šel,“ prohlásil Ananěnko, který se svými tenkrát hnědými vlasy a hnědýma očima ani v nejmenším nepodobá blonďatému islandskému herci Baltasarovi Breki Samperovi, který ho v seriálu ztvárnil. „Nikdy jsem se necítil jako hrdina. Dělal jsem svou práci. Neměl jsem strach,“ řekl britskému deníku MailOnline.

Do akce je poslali s minimálním vybavením

Do částečně zaplavené chodby pod reaktorem se tři muži vydali chráněni pouze běžným potápěčským oblekem a jednoduchými respirátory. Neměli ani ve filmu použité potápěčské kyslíkové láhve. Nevstupovali tam však jako první. Před nimi už v nádržích probíhalo měření radiace. Hasiči navíc podstatnou část vody odčerpali, takže jim voda sahala zhruba jen po kolena, ne po pás.

A odlišností je mnohem víc. Na rozdíl od seriálu, kde zuřivě mačkají dynamo, aby viděli na cestu, tápala ve skutečnosti trojice černočernou tmou. Neviděli vůbec nic. Orientovali se hmatem jen díky soustavě trubek, které podél stěn vedly. Jedinou baterku, kterou měli, si nechávali, aby našli výpustní ventily nádrží, které otevřeli. „Okamžitě jsem zaslechl hluk, který znamenal, že voda odtéká. Byl to úžasný pocit,“ vzpomíná Ananěnko.

Hrdinové, kteří přežili svou smrt

Na první pohled jejich mise vypadala víc než nebezpečně. I proto se jí přezdívá sebevražedná. Ve skutečnosti ale, na rozdíl od mnoha dalších statečných mužů, kteří zde pomáhali s likvidací katastrofy a záchranou zraněných zaměstnanců, měla tahle trojice vlastně štěstí. Dávka radiace v podzemí pod vybuchlým reaktorem totiž nebyla vysoká.

„Nesli jsme si s sebou dva dozimetry, ale nepamatuji si už přesné číslo množství záření, které naše těla absorbovala,“ vzpomíná Ananěnko, a dodává: „To znamená, že nebylo příliš vysoké. “. Na rozdíl od seriálu však prý chodbou postupovali velmi rychle.  „Proč rychleji? Protože kdybychom šli pomalu, dávka absorbovaného záření by byla podstatně vyšší.“

Všichni tři „sebevražednou“ misi přežili a ani po svém slavném činu nepřestali pracovat v energetickém průmyslu. Ananěnko a Bespalov jsou stále naživu, dokonce bydlí ve stejné čtvrti ukrajinského hlavního města Kyjeva. Baranov zemřel v roce 2005 na infarkt. Ananěnko jako černobylský veterán nyní dostává měsíční státní důchod v přepočtu ve výši kolem 9700 korun.

Podívejte se do galerie na fotografie dalšího hrdiny z Černobylu. Osud hasiče Vasilije Ignatenka, který na místo tragédie dorazil mezi prvními, patří mezi nejsilnější linky seriálu. I on po dvou týdnech zemřel strašlivou smrtí. 

Nejčtenější články