Close search

Arogantní gauner Djatlov z Černobylu: Jak žil a zemřel muž, který posílal ostatní na smrt

HBO/Youtube

Havárie v černobylské jaderné elektrárně se sice odehrála před více než 33 lety, ze záběrů tragédie, které obletěly celý svět, však mrazí dosud. Jedním z hlavních aktérů celého incidentu byl Anatolij Djatlov, kterého v seriálu Černobyl z produkce HBO ztvárnil herec Paul Ritter. Djatlov byl později odsouzen na deset let vězení, odseděl si jen část. Do smrti se cítil dotčený...

Djatlov působil v černobylské elektrárně jako zástupce hlavního inženýra. V osudovou noc 26. dubna 1986 řídil na velíně experiment, který zavinil výbuch a zničení čtvrtého reaktoru. Sám Djatlov ale vždy jakoukoliv svoji vinu popíral. V záznamu rozhovoru, který byl zveřejněn na internetu, se dušuje, že nedělal riskantní rozhodnutí, která by se týkala reaktoru. Prý nikdy dříve, a ani osudného dne. „Experiment, který jsme prováděli, neměl s tou nehodou nic společného. Do takového stavu se totiž reaktor mohl dostat při plnění jakýchkoliv činností. I kdybychom 26. dubna experiment zrušili, výbuchu reaktoru bychom neunikli,“ tvrdil Djatlov.

V seriálu Černobyl je Djatlov vylíčen jako arogantní gauner, který podřízené ponižoval, vyhrožoval jim a pak je bez výčitek svědomí posílal na smrt. Podívat se přímo do reaktoru ze střechy (Sitnikov), brodit se radioaktivní vodou, aby spustili chlazení vodou (Akimov, Toptunov). Pamětníci tvrdí, že i ve skutečnosti byl Djatlov bezcharakterním kariéristou, pro kterého podřízení představovali jen nástroj, jak se kariérně vyšplhat až nahoru.

Osudové chyby

Během inkriminovaného testu na čtvrtém reaktoru dochází k prudkému poklesu výkonu na pouhých 30 MW, kdy se reaktor dostává do velmi nestabilního stavu a musí být odstaven. Nehledě na varování vedoucího pracovníka reaktorové sekce Perevozčenka o nezvyklém chování reaktoru, Djatlov neustále naléhá, aby zaměstnanci v testu pokračovali. Používá nevybíravá slova, nad námitkami podřízených jen mávne rukou. Vedoucí směny Akimov s kolegou Toptunovem se tedy musejí experimentu věnovat dál. Kritická chvíle nastává v 01:23:45. Nehledě na to, že Akimov vší silou mačká záchranné tlačítko AZ-5, které má reaktor odstavit, dochází k výbuchu.

Mohutné exploze reaktoru ničí vše, co jim stojí v cestě. Zkázu završuje 700 tun radioaktivního hořícího grafitu, který je rozmetán na všechny strany.

Pocit viny?

Pracovníci elektrárny nebyli těsně po výbuchu schopni odhalit veškeré škody, které exploze způsobila. Dokonce ani netušili, že je reaktor zcela zničen. Toto zjištění některé z nich stálo život. Perevozčenko se vydává hledat kolegu Chodemčuka, o kterém má podezření, že ho výbuch mohl ohrozit. Djatlov, který ostatním přikazuje zajít se podívat na reaktor, a tak je odsuzuje k smrti, se nakonec s dalším pracovníkem Juvčenkem rovněž vydává pohřešovaného Chodemčuka hledat.

Další osudy z Černobylu najdete zde:

„Jestli se cítím před někým vinen? Ano, před Valerijem Perevozčenkem. Protože když jsme hledali Chodemčuka – Perevozčenko, Juvčenko a já – tak ten se nejspíš nacházel ve strojovně hlavních oběhových čerpadel. Všude byly trosky, tekoucí voda a Perevozčenko začal lézt dolů k reaktoru. Na vteřinu mě napadlo, že to není dobrý nápad, ale tuhle myšlenku jsem zaplašil. A zdá se, že právě kvůli té vodě (byl v ní radioaktivní odpad, pozn. red.) dostal Perevozčenko tak silnou dávku záření. Já jsem měl helmu, takže mi voda stekla jen po zádech, kde zanechala popáleniny. Ale Perevozčenko byl skoro celý mokrý,“ vzpomínal Djatlov.

Jedním dechem ale dodal: “A co kdyby tam ten Chodemčuk byl opravdu živý? A my bychom ho tam nechali?“

Soudní proces

Kdo ale mohl za tragické události, které se odehrály na černobylské elektrárně? Mezinárodní agentura pro atomovou energii v roce 1986 tvrdila, že za havárii mohly akce operátorů. O sedm let později byla analýza revidována a zjistilo se, že kromě chyb operátorů měla na černobylskou havárii zásadní vliv i špatná konstrukce reaktoru. Dále k nehodě údajně přispěla nedostatečná bezpečnostní analýza, špatná informovanost operátorů nebo i neuspokojivé provozní postupy.

V roce 1987 proběhl s některými pracovníky elektrárny soud. Djatlov, ředitel černobylské elektrárny Brjuchanov a hlavní inženýr Fomin odešli od soudu s desetiletými tresty. Každý z nich si odseděl pouze polovinu, Fomin ve výsledku vlastně ještě méně, protože se během soudního procesu pokoušel podřezat pomocí střepů z vlastních rozbitých brýlí. Další tři zaměstnanci elektrárny také čelili soudnímu procesu. Náčelník směny Rogoškin, náčelník reaktorového cechu Kovalenko a inspektor Gosatomnadzoru Lauškin dostali od 5 do 3 let vězení. Lauškin zemřel ve vězení.

Anatolij Djatlov byl během nehody vystaven dávce radiace 390 rentgenů (5,5 Sv). Vyléčil se a přežil. Zemřel zahořklý na infarkt v roce 1995.

PODÍVEJTE SE DO GALERIE NA SKUTEČNOU PODOBU DJATLOVA A DALŠÍCH VINÍKŮ, KTEŘÍ MOHOU ZA ČERNOBYLSKOU TRAGÉDII.

Nejčtenější články