Close search

Spisovatelka Milena Jesenská: Muži ji obdivovali, ale žádný s ní nevydržel

Archiv

Byla múzou mnoha předválečných intelektuálů. Milena Jesenská dokázala odolávat předsudkům, bojovala za ženská práva a žila si po svém. Vaz ji zlomil až fašistický a nacistický teror, proti kterému statečně bojovala.

Milena Jesenská patří mezi naše přední intelektuálky první republiky. Možná mohlo být vše jinak, kdyby se nenarodila do pokrokové rodiny. Jejím otcem byl ale univerzitní profesor a známý pražský stomatolog Jan Jesenský.

Ženská otázka

Když bylo Mileně sedmnáct, zemřela jí matka a ona tak zůstala sama s lehce despotickým otcem. Po studiu na prvním čistě dívčím gymnáziu Minerva se na popud otce pokusila o medicínu na Karlově univerzitě, po několika semestrech ale studia zanechala. V té době se velmi razantně začala zajímat o postavení žen své doby. Začala psát své první fejetony, pojednání o právech žen a ve svých textech často zmiňovala nerovné postavení vůči mužům. Za to si získala přízeň mnoha vzdělaných žen, a naopak antipatii vlivných mužů své doby.

Múza česko-židovské bohémy

Mezi přátele Mileny Jesenské patřili mnozí významní spisovatelé jako Max Brod nebo Franz Kafka. S ním ji pojilo velké přátelství. I když si jen psali a viděli se dvakrát v životě. Milena však překládala jeho texty až téměř do Kafkovy smrti v roce 1923. Mezi obdivovatele její práce patřili i Franz Werfel, Karel Kraus, Karel Čapek a Ferdinand Peroutka.

Úspěšná v práci, nešťastná v soukromí

Ve 20. letech potkala svou lásku Ernsta Pollaka. I přes zákaz svého otce se za něj provdala a s otcem se přestala na čas stýkat. Bohužel manželství dlouho nevydrželo zejména kvůli ekonomickým důvodům. Manžel neměl moc příležitostí, Jesenská tak učila češtinu, překládala z němčiny do českých novin, externě přispívala do řady časopisů a brzy si vybudovala pověst výjimečné novinářky. Externě také přispívala fejetony do módních magazínů. Bohužel její osobní život se hroutil a skončil rozvodem.

Druhá šance

Brzy po rozvodu potkala svého druhého muže architekta Jaromíra Krejcara, s nímž měla dceru „Honzu“. Záhy po svatbě začala dopisovat do řady českých novin. V dobách největší slávy vedla Peroutkovu Přítomnost od roku 1938 až do 1939, psala též do Tribuny, Národních listů a občas do Pestrého týdne. Její psaní si ale vybralo svou daň v soukromém životě, a i její druhé manželství ztroskotalo.

Komunistka s výhradou

Jako řada prvorepublikových intelektuálů věřila Jesenská v rovnost všech lidí a sympatizovala s komunisty. Poté, co se dozvěděla o stalinistických čistkách, z Komunistické strany vystoupila a stala se jejím velkým kritikem.

Nacismus už neustála

Po okupaci německými vojsky v roce 1939 se velmi aktivně zapojila do odboje. Pomáhala zejména židovským rodinám k emigraci. Bohužel už v listopadu téhož roku byla za svou protiněmeckou činnost uvězněna a po roce deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. „Milena byla vždy oporou nám všem, nikdy se nevzdávala, vždy měla vlídné slovo pro každého,“ tak na ní vzpomíná ve své knize novinářka a spoluvězenkyně Margarete Buber-Neumannová.

Milena pracovala na ošetřovně, a i zde zdatně pomáhala nemocným. Sháněla léky, tu a tam zaměnila lístek mrtvých za ty živé, falšovala nacistické soupisky. Za to jí patřila úcta i dík mnoha spoluvězenkyň. Po nocích ošetřovala rány těm, pro které byla už připravená kulka. Mnoho jich tak postavila na nohy nejen péčí, ale i nezdolnou vůlí žít a přežít své tyrany. Bohužel samotný optimismus nestačil a Milena Jesenská zemřela v roce 1944 v Ravesbrücku na selhání ledvin. Její dílo ale zůstalo a je aktuální dodnes.

PODÍVEJTE SE DO GALERIE NA ŽIVOT MILENY JESENSKÉ:

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu