Close search

Fronta na maso, tlačenice. Před 70 lety začala stavba Stalinova pomníku, ten měl řadu vtipných přezdívek

Wikimedia Commons, CC BY 2.5, Miroslav Vopata Zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 2.5, Miroslav Vopata

Ve své době to bylo největší skupinové sousoší v Evropě. Mělo jít o kultovní místo, kde se bude uctívat velký sovětský vůdce. Megalomanské dílo ani myšlenka ale neměly dlouhého trvání. Věděli jste, co vše stálo za vybudováním "fronty na maso", jak se Stalinovu pomníku na pražské Letné přezdívalo?

Kult sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina byl velmi silný. Nemohlo ho ignorovat ani komunistické Československo. A tak vznikla myšlenka přivést sílu jeho osobnosti i do Prahy. A kam jinam než na vyvýšeninu na Letné. Je tomu právě 70 let, kdy byla oficiálně započata stavba Stalinova pomníku.

Zahájení stavby

Dne 22. prosince 1949 se na Letné odehrála velká sláva. Za účasti předsedy vlády a pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého tu byla oficiálně zahájena stavba megalomanského pomníku Stalinovi. K faktické výstavbě však došlo až v únoru roku 1952.

Byla tu malá překážka v podobě zcela nově vystavěného stadionu SK Slavia. Co naplat, že stadion stál klub v tehdejší době závratných 16,5 milionu korun československých. Stalin byl prostě Stalin, a tak musel stadion ustoupit.

Myšlenka dne

Sochařem, který vymyslel a realizoval sousoší Stalinova pomníku, byl Otakar Švec. Podstavec a okolí pak řešili manželé a architekti Jiří a Vlasta Štursovi.

Paradoxem je, že na tomto místě měl již dříve vzniknout jiný pomník, na kterém Švec se Štursou společně pracovali – pomník T. G. Masaryka. Místo to bylo ideální, velmi dobře viditelné, na letenském vyústění Čechova mostu.

Řada lidí

Pomník byl sousoším, které tvořily řady několika za sebou stojících postav v čele se Stalinem. Za ním pak stály postavy pracujícího lidu.

Po levé ruce zástupci sovětského lidu – dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec. Po pravé ruce zástupci lidu československého – dělník, rolnice, novátor a vojín. Objevily se tam ale i konkrétní osoby jako Julius Fučík nebo Ivan V. Mičurin.

Tak nám postavili Stalina

Do letenského svahu byla zapuštěna rozsáhlá železobetonová konstrukce o výšce patnácti metrů, na ni byl usazen pomník ze žlutobílých opracovaných žulových kvádrů. Sousoší mělo do výšky 15,5 metru, do šířky 12 metrů a 22 metrů do délky.

V základech bylo zabudováno 23 základních kamenů z mnoha míst v republice, mimo jiné například ze Staroměstské radnice nebo z nejstarší slovanské baziliky ve Velehradě. Náklady na stavbu byly závratné, 140 milionů tehdejších korun. Spotřebováno bylo sedmnáct tun materiálu.

Socha samozřejmě podnítila lidovou tvořivost. Netrvalo dlouho a získala přezdívku fronta na maso. Jan Werich ji zase nazýval tlačenicí. Letná pak díky ní získala rozkošnou přezdívku „Záprdelí“.

A pak přišel konec .…

Když se později dostal k moci Nikita Chruščov, odsoudil Stalinův kult osobnosti. Českoslovenští komunisté byli opět velice flexibilní a rozhodli se pro likvidaci částečným odstřelem. Tato akce stála dalších 4,5 milionu korun.

„Stalin“ se tak v Praze ohřál pouhých sedm let. Komunisté zvažovali další pomník, ale jeho realizaci přerušila v roce 1989 sametová revoluce. Dnes vyvýšeninu nad Prahou zdobí metronom sochaře Vratislava Karla Nováka z roku 1991.

NA „FRONTU NA MASO“ SE PODÍVEJTE V GALERII:

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu