Close search

Den, kdy gestapo zatklo Miladu Horákovou. Málo známá fakta o tom, jak převezla nacisty

Archiv

Jednou z předních a nejobdivovanějších intelektuálek první republiky je bezesporu Milada Horáková. Česká politička, právnička a neúnavná bojovnice za práva žen. Tak ji charakterizovaly tehdejší noviny, a tak si ji připomínáme dodnes. Přesně před 79 ji zatkli nacisté.

Milada Horáková je především symbolem komunistických zvěrstev v padesátých letech. Proces „s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové“ byl největší vykonstruovaný politický monstrproces v komunistickém Československu. Počet obžalovaných dosáhl čísla 639. Výsledkem hlavního líčení s Horákovou byly čtyři justiční vraždy, dále bylo uděleno deset trestů smrti, 48 doživotních trestů a další tresty odnětí svobody v souhrnné délce 7830 let. Milada Horáková, jediná odsouzená a popravená žena ve stokách politických procesů z doby po únoru 1948, však čelila hrozbě trestu smrti už za okupace Československa nacisty.

Milada Horáková (1901 – 1950) byla doma odmalička seznamována s Masarykovou myšlenkou nové společnosti. Její otec, Čeněk Král, byl velmi pokrokový a podporoval u svých dětí vzdělání. Milada se tak dostala na gymnázium, odkud však byla brzy vyloučena za účast na zakázaných protiválečných demonstracích. Díky vynikajícím studijním úspěchům jí byl nakonec umožněn alespoň přestup na jiné gymnázium.

Ani zde se nedržela stranou. Podílela se na tvorbě studentských listů, kde plamenně obhajovala práva žen. Přesto se jí podařilo v roce 1921 na tomto gymnáziu se zřejmě shovívavějším ředitelem odmaturovat. Chtěla se stát lékařkou, ovšem nakonec nastoupila na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Tady úspěšně promovala v roce 1926.

V domácnosti ani náhodou

Krátce po ukončení studia se vdala za Bohuslava Horáka, zemědělského ekonoma, kterého delší dobu znala. V roce 1933 se manželům Horákovým narodila dcera Jana. Horáková chtěla dokázat okolí, že lze sloučit mateřství s prací. Pracovala pro všemožné ženské spolky, rovněž jako advokátka. Nutno ovšem podotknout, že Horákovi v té době již měli služku.

Miladu však velmi přitahovala politika. V roce 1929 se stala členkou Československé strany národně socialistické. Působila v Ženské národní radě, jejím dílem se stal paragraf z roku 1920, který podmiňuje rovnost pohlaví a možnost volebního práva.

Mnichov jako velká zrada

V roce 1939 přišel šok v podobě okupace. Vdané ženy, které pracovaly se státních službách, byly okamžitě penzionovány. Horáková tak musela odejít. V rámci Ženské národní rady organizovala sociální pomoc.  Po roce 1939 se zapojila do odbojových organizací, pro které aktivně vyhledávala ilegální pracovníky, zajišťovala tajné byty, získávala zpravodajské informace. Patřila mezi klíčové osobnosti a podílela se na formulování  prvotního programu odbojových organizací. Bohužel gestapo ji mělo už delší dobu v hledáčku. Nacisté Horákovou s manželem zatkli 2. srpna 1940 během jejich dovolené v penziónu u Chrudimi.

Jak převezla gestapo

Nezpanikařila, dokonce se jí podařilo zničit důkazy o spolupráci s odbojem. Odbojový program totiž ukryla do krabičky s bonbony, kterou před zraky gestapáků předala své dceři. Klidným hlasem ještě dceři řekla, že krabička patřila komusi nakaženému spálou, ať řekne babičce, aby krabičku raději hodila do ohně. Důkazy lehly popelem…

Ve vězení byla Horáková nacisty tvrdě vyslýchána a bita, pro gestapo však bez úspěchu. Dva roky byla zadržena na Pankráci a na Karlově náměstí, po atentátu na Heydricha byla převezena do Malé pevnosti v Terezíně, kde později vedla oddělení tamější „marodky“. V červnu 1944 byla převezena do Lipska a poté do Drážďan. Soud s Horákovou se konal v Drážďanech v říjnu 1944. Čelila hrobě trestu smrti, po její vlastní obhajobě (hájila se sama v němčině) nakonec dostala jen osm let vězení. Z ženské káznice v Aichachu u Mnichova ji v dubnu 1945 osvobodila americká armáda.

Poválečná idyla

Po osvobození se Horáková i s manželem, který přežil pochod smrti, vrátila do Prahy Po konzultacích s prezidentem Benešem se vrátila do politiky. Přijala poslanecký mandát Prozatimního národního shromáždění. Založila také ženský časopis Vlasta. V roce 1946 kandidovala za ČSNS v Zemi české a byla zvolena do Národního shromáždění, byla členkou zahraničního a ústavněprávního výboru. Kvůli tomu byla monitorována StB, která již od konce války byla ovládána právě komunisty.

Tanec se smrtí

Po převzetí moci Klementem Gottwaldem byla Horáková brzy zbavena všech svých veřejných funkcí, dokonce i těch, jichž nebyla členkou. Brzy se vzdala i svého poslaneckého mandátu. Shodou okolností právě v den smrti Jana Masaryka. Přestože měla možnost opustit Československo, odchod z vlasti oddalovala a byla stále politicky aktivní. Podporovala lidi usilující o emigraci, bouřila se proti komunismu.

Estébáci ji zatkli 27. 9. 1949 v její kanceláři v pražské Masné ulici. Začal teror. Horáková byla mučena jak psychicky, tak fyzicky, aby se uměle přiznala ke kontrašpionáži. Nepřiznala. Proces s Horákovou a jejími kolegy trval pouhých osm dní a byl zinscenovaný jako divadlo pro chátru. Doktorka Horáková ale odmítla spolupracovat a i přes „režii“ soudu se jí podařilo hájit sebe i své ideály.

Přesto, nebo právě proto, dostala trest smrti. Mnohé významné osobnosti světové scény jako Albert Einstein, Winston Churchil nebo Eleonora Rooseveltová se snažily získat pro odsouzené milost u prezidenta. Gottwald, formálně na doporučení ministra spravedlnosti, rozsudky trestu smrti  podepsal. Milada Horáková, hrdinka, která přežila i německé věznění, byla tak na popud „českého lidu“ popravena dne 27. června 1950.

V GALERII NAJDETE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTI V ŽIVOTĚ MILADY HORÁKOVÉ:

Nejčtenější články