Close search

Onyxovou stěnu objevila profesorka tance, ebenový obklad si odvezlo gestapo. Co všechno se dochovalo ve vile Tugendhat?

wikipedia

Vila Tugendhat, která je nyní majetkem Muzea města Brna, je v moravské metropoli fenoménem. Tato nadčasová stavba v lidech vyvolává různé pocity. Někdo je prostory vily unešen, někdo se zde cítí kvůli funkcionalistickému zařízení jako v nemocnici. Každopádně je vila právem zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, i když je v ní dnes už jen zlomek původního vybavení.

Exkluzivní výhled

Vila stojí v Brně ve čtvrti Černá pole, kde za první republiky bydlela především střední vrstva obyvatelstva. Lze to poznat na velikosti pozemků a domů, které jsou o poznání skromnější než honosné vily v Masarykově čtvrti, kde přebývala brněnská smetánka. Dominantou Černých polí je nepochybně známá vila Tugendhat, která se rozkládá na pozemku v příkrém svahu a díky tomu je z ní úžasný pohled na Brno a hrad Špilberk.

Nezvyklé dveře

Když do vily vstoupíte, zaujmou vás netradiční prvky domu, které jste předtím asi nikdy neviděli. Už jenom dveře v domě, které jsou původní a zaujímají plný profil stěn až ke stropu a měří cca 305 cm, jsou unikátní. Váží kolem 160 kg a nesou je až čtyři panty, které se musí demontovat, aby šly dveře vůbec vysadit.

Dochovalé prvky

V koupelně paní a pána Tugendhatových zůstal zachovalý jenom střešní světlík, kterým se odvětrávala vlhkost z koupelny a řetízek v blízkosti vany, který sloužil k přivolání služebnictva. V pokoji, kde přebýval majitel domu Fritz Tugendhat jsou zachována okna, kolejničky na záclony, táhla na rolety a žaluzie. Vše ostatní bylo do vily přivezeno v rámci velké rekonstrukce vily v roce 2010. Podlaha, ač vypadá jako původní, je také nová, nicméně vypadá použitě. Od roku 2012, kdy se vila zpřístupnila veřejnosti, tudy prošlo 350-400 tisíc lidí.

Onyxová stěna

Dominantou obývacího pokoje je známá onyxová stěna, která je z jednoho kusu kamene, sestavená z nařezaných dílů tak, aby tvořila mozaiku. Není úplně jasné, kdo stěnu zazdil, možná to byli samotní majitelé, kteří v roce 1938 dům opouštěli nebo nájemník Willy Messerschmitt, který měl vilu pronajatou v letech 1942 až 1945. Od 1. srpna 1945 začala vila sloužit jako taneční škola. Profesorka Karla Hladká chtěla taneční prostor zvětšit tím, že nechá stěnu ze středu místnosti odstranit. Díky tomu se přišlo na to, že se pod obyčejnou zdí skrývá nádherná onyxová stěna. S jistotou můžeme říct, že tím, že byla stěna takto schovaná, přežila až do dnešního dne. Jelikož se na konci války s vilou nejednalo příliš s úctou, byla by pravděpodobně stěna buď zničena nebo prodána.

Příběh obkladové desky

V rámci obývací haly je zachována knihovna z makasarského dřeva, které špatně hoří, díky čemuž se nejspíš také zachránila. Z makasarského ebenu je i půlkruhová stěna v jídelně, která sloužila dlouhá léta jako obklad v menze právnické fakulty Masarykovy univerzity. Tam předtím mělo gestapo svůj bar. Právě nacisté stěnu z vily odvezli, aby si jí vybavili svůj klub. Dřevěné desky si všiml až v roce 2012 brněnský historik Miroslav Ambroz, kterému stěna připadala povědomá. Když porovnal dobové fotografie vily a stěnu v kantýně, zjistil, že se jedná o původní kus právě z jídelny vily Tugendhat. Stěna se tedy v menze demontovala a převezla zpátky na místo, odkud pocházela.

 

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu