Radka Křivánková
15. 01. 2020 10:00
Zdroj: Unsplash.com
Jako disociace se v psychologii označuje obranný mechanismus. Člověk ho využívá nevědomě ve chvílích, kdy není schopen se psychicky vyrovnat s negativními zážitky v nedávné či dávné minulosti. Výsledkem však není zdravá osobnost, naopak. Potlačování vede k mnohem hlubším potížím na úrovni psychické i fyzické.
Vzpomínky, se kterými se nedokážeme smířit, traumatizující události, nepřiměřený stres, neúnosné emoce, narušené vztahy, nesnesitelné problémy... to vše může natolik zatěžovat psychiku, že to mysl potlačí. Následkem je celková nestabilita psychiky a poruchy na tělesné úrovni.
Fotogalerie
Znecitlivění, obrna, také amnézie...
Původ disociačních, také konverzních poruch je ryze psychogenní. Příznaky jsou často somatické. Dokonce nezřídka přesně odpovídají představě pacienta o tom, jak somatické onemocnění vypadá.
Psychologie definuje disociační poruchu, nazývanou také konverzní porucha, jako ztrátu integrace mezi vzpomínkami na minulost, vědomím vlastní identity, prožívanými emocemi a kontrolou tělesných pohybům. Tato ztráta může být částečná i úplná.
Pierre Janet a Sigmund Freud
Pojem disociace zavedl Pierre Janet a znamená obranný mechanismus, kdy se od vědomé oblasti psychiky odštěpí - disociuje negativní část, takže se s ní psychika nemusí vyrovnávat. Dojde tím však k celkovému rozkladu psychiky s následnými tělesnými příznaky.
Pojem konverze pochází od slavného Sigmunda Freuda a poukazuje právě na nahrazení neúnosného psychického stavu příznaky somatického onemocnění. Může se dostavit ztráta zraku, sluchu, čichu, poruchy řeči, křeče nebo dokonce ochrnutí části těla. I bez porušení míchy nebo nervů může dojít k ochrnutí končetiny. Diagnóza je přitom kvůli psychickému stavu pacienta značně komplikovaná. Předchází ji opakovaná neurologická a psychologická vyšetření.
Zdravé zpracování traumatu
Špatně stanovená diagnóza bývá velkým problémem. Obtížné je však také reálně pomoci pacientovi, který odmítá pomoc psychologa či psychiatra. O svém somatickém onemocnění bývá pevně přesvědčen. Nedá si vysvětlit, že nemá somatický základ.
Většina akutních disociačních poruch naštěstí odeznívá spontánně. Pokud dochází k léčbě, klade si za cíl vrátit odštěpené části psychiky do vědomí a zpracovat trauma. Osvojit si zdravé způsoby zpracování traumatu prostřednictvím psychoterapie je prospěšné i po odeznění akutních projevů poruchy. Jedině tak se dá zajistit, že se nebude v budoucnu opakovat.
