Martin Rejpal
17. 08. 2025 07:23
Zdroj: Vygenerovano pomocí AI
Málokterá zpráva poslední doby vzbudila tolik pozornosti jako zjištění, že i ty nejobyčejnější čisticí pomůcky, které máme všichni doma, mohou měsíčně uvolňovat biliony mikroplastových částic. Naše domácnosti se tak bez našeho vědomí mění v malé továrny na mikroplasty, které následně putují do vody, vzduchu a nakonec i do našich těl. Běžné syntetické houbičky a hadříky se totiž každým použitím a ždímáním nepatrně obrušují a vypouštějí do okolí mikroskopické částečky, které je téměř nemožné odfiltrovat.
Neviditelná hrozba v naší domácnosti: Běžné houbičky uvolňují biliony mikroplastů
Tento problém přitom není jen teoretickou hrozbou pro budoucnost. Mikroplasty jsou již pevnou součástí našich životů. Nacházíme je ve vzduchu, který dýcháme, ve vodě, kterou pijeme, i v jídle na našem talíři. Pronikly dokonce do lidského těla, včetně mozkové tkáně a reprodukčních orgánů. Odhady hovoří o tom, že každý dospělý člověk za týden zkonzumuje tolik mikroplastů, kolik váží jedna platební karta.
Odkud se všechny ty plasty berou?
Mikroplasty můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií. Tou první jsou takzvané primární mikroplasty, které byly vyrobeny přímo v miniaturní velikosti. Patří sem například dnes již v Evropské unii zakázané mikroperličky v kosmetice nebo populární třpytky.
Mnohem větší problém ale představují sekundární mikroplasty. Ty vznikají postupným rozpadem a drolením větších plastových výrobků – starých igelitových tašek, PET lahví, rybářských sítí a právě i zmíněných úklidových pomůcek. K nim se přidávají také mikrovlákna, která se uvolňují z našeho oblečení při každém praní. Součet těchto zdrojů vytváří neviditelný, ale všudypřítomný problém. Důkazem je fakt, že stopy mikroplastů byly objeveny i v těch nejodlehlejších koutech planety, od antarktického ledu až po sníh na vrcholcích Alp.
Neviditelné nebezpečí pro naše zdraví?
Jaké jsou konkrétní dopady na naše zdraví, je stále předmětem intenzivního výzkumu. Některé studie však již nyní naznačují možnou souvislost mezi vystavením mikroplastům a zvýšeným rizikem rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění nebo poruch plodnosti. Problémem není jen mechanické dráždění tkání. Plasty mohou do těla uvolňovat zbytkové chemikálie použité při jejich výrobě, z nichž některé působí jako endokrinní disruptory nebo jsou dokonce karcinogenní.
Situaci zhoršuje i fakt, že recyklace plastů v boji s tímto problémem selhává. Méně než 10 % všech plastů se skutečně zrecykluje, přičemž jejich výroba má v následujících letech vzrůst až trojnásobně.
Recyklace nestačí a oceány trpí
Mikroplasty nemají dopad jen na lidské zdraví, ale i na celou planetu. V oceánech například narušují schopnost drobných organismů, které jsou klíčové pro koloběh uhlíku a regulaci klimatu. Problém s plasty je tak obrovský, že dokonce i úklid masivních nahromaděných odpadků, jako je Velká tichomořská odpadková skvrna, by měl výrazně pozitivní dopad na životní prostředí, který by převážil i emise CO₂ vzniklé při samotném úklidu.
Co s tím můžeme dělat?
Řešení začíná u každého z nás. Můžeme se snažit omezit používání syntetických houbiček a hadříků a dávat přednost přírodním materiálům. Můžeme také omezit praní syntetického oblečení. Zásadní změna ale musí přijít od výrobců a politiků, kteří by měli regulovat výrobu a podporovat udržitelnější alternativy. Čím dříve se tak stane, tím lépe. Protože biliony mikroplastů z jedné houbičky jsou sice jen kapkou v moři, ale každou minutu se na světě vyrábí další a další tuny plastů, které tento problém jen prohlubují.
Zdroj: New York Post, Stanford University, JRC, World Economic Forum, Global Health NOW, The Ocean Cleanup
