Marcel Chroust
03. 08. 2025 09:12
Plzák španělský, kterému v Dánsku neřeknou jinak než „zabijácký slimák“, představuje noční můru pro zahrádkáře po celé střední a severní Evropě, Česko nevyjímaje. V posledních letech se jeho invaze stupňuje a s neuvěřitelnou chutí se pouští do zeleniny, trvalek i okrasných květin.
Proč je jich tolik a proč jsou tak nenasytní?
Za masivním přemnožením plzáků stojí především mírné zimy a vlhká jara, která jim vytvářejí ideální podmínky pro kladení vajíček a líhnutí. V našich končinách navíc, podobně jako ve Skandinávii, nemají dostatek přirozených nepřátel, kteří by jejich populaci udrželi na uzdě. Výsledkem je armáda plžů, která sežere prakticky vše, co jí přijde do cesty – od listů salátu přes mladé výhonky až po uhynulé živočichy. Nepohrdnou dokonce ani exkrementy.
Proč je boj s plzáky tak těžký?
Zoufalství některých zahrádkářů dokazuje, že boj s plzáky je často předem prohraný. Množí se rychleji, než je stíháte sbírat, a jejich počet se meziročně nesnižuje. Zkušenosti ze zahraničí dokonce mluví o „slimáčích krizích“, kdy lidé po marných pokusech o záchranu úrody jednoduše rezignují a nechají zahradu napospas těmto nezvaným hostům.
Jak na slimáky? Osvědčené tipy ze zahraničí i od nás
Nejčastější, i když pracnou metodou, zůstává ruční sběr, ideálně brzy ráno, pozdě večer nebo po dešti, kdy jsou nejaktivnější. Z Dánska přichází zajímavý tip: rozseknuté slimáky nechte na zahradě jako potravu pro ježky, kteří se je prý postupně naučí lovit.
Pro ty, kdo nechtějí slimáky sbírat, existují bariéry. Oblíbené jsou měděné pásky, které se umisťují kolem vyvýšených záhonů nebo květináčů. Při kontaktu s mědí dostane slimák jemný elektrický šok, který ho odradí. Další možností jsou drsné materiály nasypané kolem rostlin, jako jsou rozdrcené vaječné skořápky, štěrk, písek nebo ovčí vlna, které plži jen neradi překonávají.
Důležitá je také prevence v podobě správného výběru rostlin. Existuje celá řada druhů, které slimákům zkrátka nechutnají. Patří mezi ně například růže, gazánie, begónie nebo aromatické bylinky.
Chemické granule sice stále někteří používají, ale kvůli negativnímu vlivu na přírodu a domácí mazlíčky se od nich ustupuje. Šetrnější alternativou jsou přípravky na bázi sloučenin železa, které jsou pro ostatní živočichy bezpečné.
Slimák není jen škůdce, v přírodě má své místo
I když je na zahradě vnímáme jako nepřátele, v přírodním ekosystému mají svou nezastupitelnou roli. Rozkládají odumřelou organickou hmotu a přispívají tak k tvorbě humusu. Stále více zahrádkářů se proto přiklání k filozofii „žít a nechat žít“ a raději obětují část úrody, než aby používali chemii. Cílem není slimáky zcela vyhladit, ale ochránit nejcennější plodiny a květiny.
Jak chránit svou zahradu: praktické rady na závěr
Nejúčinnější je kombinace několika strategií. Základem je pravidelný ruční sběr, doplněný o bariéry v podobě drcených skořápek či měděných pásek. Zkuste také vysadit rostliny, které slimákům nechutnají, a vytvořit tak ochranné valy kolem citlivějších záhonů. Nezapomínejte podporovat přirozené predátory, jako jsou ježci, žáby nebo ptáci, kteří vám s regulací pomohou. A pokud už sáhnete po granulích, volte ty ekologické. Připravte se ale na to, že v letech s extrémní invazí bude možná nutné smířit se se ztrátami a dočasně omezit pěstování nejchoulostivějších druhů.
Zdroj: TV2Fyn, The Copenhagen Post, mycottagegarden.de, Petrovskagarden, Country Life
