Radka Křivánková
21. 03. 2020 10:00
Zdroj: Unsplush.com
Strach je přirozenou reakcí organismu na nějaké ohrožení. Vyvolává ovšem fyziologické reakce, které organismu v dlouhodobém horizontu škodí. Mimo jiné dochází k vylučování stresových hormonů a tím také ke snížení obranyschopnosti těla. Všudypřítomný strach, kterému nyní čelíme, vzbuzuje mnohé otázky.
Prvním krokem je uvědomění si vlastních pocitů. Neměli bychom sebe ani druhé za strach odsuzovat. V situaci masivního šíření koronaviru, nejistoty a zcela nového denního režimu, daného karanténou, jsou obavy na místě. Psychologové nabádají, abychom strach ani jiné prožívané emoce nepopírali. Pokud si tedy přiznáme vlastní strach, co si s ním počít?
Fotogalerie
Zapojit rozum
Silné emoce zabírají prostor pro racionální uvažování. Pokud strach přijmeme, můžeme ho pochopit a zkoumat. Pak snáze přijdeme na způsoby, jak ho snížit. Zabezpečovací a zajišťovací chování, například tvoření potravinových zásob, je pro mnohé jedním ze způsobů, jak se se stávající situací vyrovnat. Přestože z úst politiků či novinářů znějí slova o panice a iracionálním chování, opak je pravdou. Je naprosto logické a racionální chovat se tak, abychom minimalizovali míru rizika, třeba při nakupování.
Pokud dáme prostor rozumu, zjistíme, že v krizové situaci pomáhá rutina a plánování činností. Psychologové nabádají stanovit si denní rozvrh a definovat činnosti na celý den. Jde o to, abychom pozornost zaměřili na něco jiné než na vlastní strach nebo strach, který se šíří v médiích a na sociálních sítích.
Být laskavý k sobě i druhým
Psycholog Aleš Borecký ve svém článku na serveru Psychologie radí pohlédnout na svůj strach jako na ustrašené vnitřní dítě. Toto dítě je potřeba povzbudit, uklidnit a ujistit ho, že vše bude v pořádku. K sobě a všem, které strach ovládá, bychom měli být laskaví jako k malému dítěti. Avšak neměli bychom to malé dítě nechat řídit své kroky. Neměli bychom nechat svůj strach, aby nás zcela ovládl.
