
Nechat zahradu žít svým vlastním životem a místo anglického trávníku a
úhledných záhonů vsadit na „řízený chaos“ – to je trend, který se v
posledních letech šíří českými zahradami jako lavina. Pozemky zarostlé
divokými květinami, plné barev a bzukotu užitečného hmyzu, už dávno
nejsou důvodem k omluvným úsměvům před sousedy. Naopak, ti, kteří dříve
považovali květinovou divočinu za projev lenosti, jsou dnes často jejími
největšími obdivovateli a někdy i následovníky.
Kouzlo divoké zahrady: Více než jen trend
Lidé stále častěji hledají v zahradách oázu klidu, místo, kde příroda sama udává tempo. Kromě pocitu svobody a pestré podívané přináší takový přístup i řadu praktických výhod. Šetří čas i vodu a vyžaduje jen minimální zásahy – stačí občas něco pokosit, v největším suchu zalít a hlavně nevytrhávat každou rostlinu, která se nehodí do škatulky „okrasná“. Monotónní zelené plochy mizí a místo nich v trávě rozkvétají zvonky, kopretiny, chrpy nebo vlčí máky, které zahradu proměňují v živé a neustále se měnící plátno.
Jedním z nejdůležitějších důvodů, proč nechat alespoň kus pozemku zdivočet, je podpora biodiverzity. Včely, čmeláci a motýli marně hledají v našich městech a vesnicích potravu a úkryt. Intenzivní sečení, používání pesticidů a záliba v exotických rostlinách je z krajiny vytlačují. Proto je ideální volit původní, místní druhy rostlin a ponechat v zahradě i trochu nepořádku, jako je staré dřevo nebo hromada listí. Pro opylovače a další hmyz je to bezpečný domov na zimu i úkryt před deštěm. Tuto myšlenku přebírají i některá města, která experimentují s takzvanými „včelími trávníky“ – směsí nízkých kvetoucích bylin.
Zahradní divočina ale není jen o květech. Je to symbol návratu k přírodě a udržitelnosti. Dnes jsou v kurzu zahrady, které propojují krásu s užitkem. Samozřejmostí se stává podpora opylovačů, třeba stavbou „hmyzích hotelů“, a stále více lidí kombinuje divokou louku s vlastní minifarmou. Zelenina se pěstuje nejen v klasických záhonech, ale i ve vertikálních konstrukcích nebo malých sklenících.
Od posměchu k obdivu
Lidé, kteří jako první nechali své zahrady zarůst, často čelili posměchu okolí. Dnes jim ale titíž sousedé závidí pestrost barev, zpěv ptáků a poletující motýly. Oceňují také snazší údržbu a nižší spotřebu vody. Výhodou divoké zahrady je totiž nejen krása, ale i ekologická hodnota a praktičnost. A ano, i trocha té „lenosti“, která je v době klimatických změn tím nejchytřejším přístupem, jaký může majitel zahrady zvolit.
Jak si vytvořit vlastní kousek divočiny?
Základem je zjistit, co na vaší zahradě už roste a co z toho může být pro místní ekosystém cenné. Můžete si také pořídit regionální semenné směsi, které jsou přizpůsobené vašim podmínkám. Klíčová je trpělivost a ochota smířit se s tím, že řízený chaos nikdy nebude vypadat jako zahrada z katalogu. Sekačku stačí vytáhnout maximálně dvakrát za sezonu a zalévá se jen v období velkého sucha. Listí a odumřelé stonky se často nechávají přes zimu na místě jako přirozený úkryt. Pokud máte dostatek prostoru, vyhraďte jeden kout čistě pro přírodu a nechte ho žít bez jakýchkoli zásahů. Právě v takovém „nepořádku“ se skrývá ta největší síla a rozmanitost.
Má divoká zahrada i svá pravidla?
I když je tento trend lákavý, nemusí se hodit všude. V hustě zastavěných oblastech nebo v sousedství pečlivě udržovaných zahrad může být zdrojem sporů. Je také důležité ověřit si místní vyhlášky, které mohou nařizovat pravidelné sečení trávy a údržbu pozemku.
Česko i svět zkrátka objevují, že více přírody a méně zásahů je cesta k odolnější, krásnější a snáze udržovatelné zahradě. To, co ještě před pár lety vyvolávalo nechápavé pohledy, je dnes inspirací, která plní stránky časopisů a motivuje stále více zahradníků.
Zdroj: abecedazahrady.dama.cz, ASB Portal, mujaltan.cz, extralife.cz