Onyx
19. 09. 2025 11:33
Zdroj: Vygenerováno pomocí AI
Pro většinu z nás je porouchaná pračka nepříjemnou komplikací. Pro
domácnosti, které se potýkají s nedostatkem peněz, však představuje
malou katastrofu. Tento problém je v posledních letech stále palčivější,
a to nejen kvůli rostoucí inflaci, ale i kvůli vysokým cenám energií,
bydlení a drahým servisním službám.
Proč je rozbitá pračka pro chudé rodiny velkým problémem?
Když se v nízkopříjmové domácnosti rozbije pračka, je to často dvojitá rána. Rodina nejenže nemá peníze na rychlou opravu nebo koupi nového spotřebiče, ale často si nemůže dovolit ani využívat veřejné prádelny. Jak ukazuje situace například v nizozemském Almelu, pro lidi žijící ze sociálních dávek je i malá technická porucha zásadní překážkou v běžném životě. Sociální systém přitom s náklady na opravy spotřebičů jako se součástí životního minima obvykle nepočítá.
Podobná je situace i jinde v Evropě a ve Spojených státech. V Anglii se ceny za opravu pračky pohybují mezi dvěma až jedenácti tisíci korunami, což může být více než polovina ceny nového spotřebiče. V USA se průměrné náklady na opravu pohybují od tří do deseti a půl tisíce korun, a to bez započtení poplatku za samotný příjezd technika. Pokud je potřeba více návštěv, cena se může snadno přiblížit ceně nové pračky.
Opravit, nebo koupit novou? Těžké rozhodování s prázdnou peněženkou
Odborníci se shodují na jednoduchém pravidlu: pokud cena opravy přesáhne 50 % hodnoty nového spotřebiče, je rozumnější koupit nový. Pro lidi v nouzi je to ale začarovaný kruh – nemají peníze na opravu, natož na pořízení nové pračky. Přístup k půjčkám je pro ně buď nemožný, nebo neúnosně drahý.
Dalším faktorem je stáří spotřebiče. Pokud je pračka starší než pět let a vyžaduje nákladnější servisní zásah, obecně se doporučuje výměna za nový kus. Pro domácnosti s napjatým rozpočtem je však i takové doporučení často jen nerealizovatelnou radou.
V pasti bez pomoci
Hlavní překážkou je chybějící systémová podpora. Sociální dávky většinou nepokrývají neočekávané výdaje na opravy spotřebičů. Lidé v nouzi se tak dostávají do cenové pasti, kdy musí čelit plné ceně za náhradní díly a práci technika bez možnosti využít úvěr nebo pojištění. Porucha pračky s sebou navíc nese další nečekané výdaje za praní v prádelnách, dopravu a v neposlední řadě i značnou časovou ztrátu.
Existuje nějaké řešení? Pohled do zahraničí
V Evropské unii i ve Velké Británii se stále více prosazuje takzvané „právo na opravu“. Cílem této iniciativy je usnadnit dostupnost náhradních dílů a snížit ceny servisních služeb. V praxi však ceny klesají jen velmi pozvolna. Určitou naději tak přinášejí alespoň charitativní projekty, které v západní Evropě a USA pomáhají s opravami a recyklací základních domácích spotřebičů. Odborníci obecně radí u novějších praček investovat do menších oprav, zatímco u starších a poruchovějších kusů je z dlouhodobého hlediska lepší pořídit nový spotřebič.
Problém, který se týká i Česka
České domácnosti čelí velmi podobným problémům. Podpora od státu je v těchto případech minimální a sociálně slabší rodiny jsou při poruše spotřebiče silně znevýhodněny. Současný systém dávek ani u nás nereflektuje životní cyklus základních spotřebičů, jejichž selhání znamená náhlý výdaj v řádu několika tisíc korun, který tyto domácnosti nemají z čeho pokrýt.
Rozbitá pračka tak pro nízkopříjmovou domácnost není jen technická nepříjemnost, ale často existenční problém. Zkušenosti z domova i ze zahraničí ukazují na zanedbanou oblast sociální politiky a upozorňují na potřebu systémových řešení, která by na tuto formu zátěže pro zranitelné skupiny lépe reagovala.
Zdroj: Tubantia, Checkatrade, HomeAdvisor, HomeAdvisor
