Close search

Jak probíhaly porody za komunismu? Před rokem 1989 to nebyla procházka růžovým sadem

profimedia.cz

Současné nastávající maminky mnohdy netuší, jaké mají vlastně štěstí, že žijí v moderní době. Dnes se rodí jinak. Lépe. Pojďme se podívat na to, jak probíhaly porody před rokem 1989. Sametová revoluce mnohé změnila. Současné maminky na to možná budou nevěřícně koukat.

Na úvod musíme říct, že současná medicína je maminkám více nakloněna, než tomu bylo před rokem 1989. Dnes si hlavně matka může vybrat, ve které porodnici chce rodit. Na internetu najde rady od jiných matek, kde je to dobré a kam raději nejezdit. Je mnoho literatury, která matku inspiruje a uklidní. 

Přítel nebo manžel u porodu je dnes standardní záležitostí. Někde za polatek, jinde ani nic nevybírají. Matka si může rezervovat pokoj, který vypadá spíše jako pokojíček na penzionu. Čistota a klid hrají dnes zásadní roli. Lékaři dnes dbají na intimitu. Zásadní je, aby miminko ihned po porodu bylo u matky. 

Před rokem 1989 to žádná pohoda nebyla. Budoucí matka si porodnici vybrat nemohla. Vše se řídilo místem bydliště. Manžel u porodu? To bylo nepředstavitelné. Po příjezdu do porodnice žena manželovi zamávala a někdy se nestihli ani spolu rozloučit. Tatínkovi bylo řečeno, že po porodu si přeci zavolají. 

Porodní plány byly v té době sci-fi. Porodnice připomínaly továrny na děti. Vše bylo bílé a sterilní a chladné. Porodní bába u porodu? To také bylo nemožné. Všemu vévodila studená vykachličkovaná místnost, kde vystresovanou matku sestra oholila v klíně a připojila ji na monitor, který sledoval tlukot srdce miminka. Říkalo se tomu hekárna. Občas přišel protivný doktor, který kontroloval, jak na tom matka je. Pokud chtěla matka něco sdělit, většinou ji odbyl, že porodu tady rozumí on. Stížnosti se nebraly. 

Z hekárny se jelo na porodní sál. Matka si nemohla volit polohu, ve které chce přivést na svět dítě. Když bylo dítě venku, tak šlo hned od matky. Důležitější než první kontakt bylo přeci měření a vážení. Pak miminko k matce nevrátili, ale dali ho mezi další mimča. K matce ho sestra nosila jen na kojení. Na pokoji bylo někdy i sedm postelí. A když chtěla matka zavolat domů, tak si musela vystát frontu na telefon. Na patře byl většinou jeden. 

Sestry důsledně dbaly na to, aby se matka rozkojila. Náhradní výživa totiž byla drahá, komunisté na matkách šetřili. Když se mimčo nechtělo přisát, nebo na to po porodu nemělo sílu, začaly sestry dítě motivovat – plácaly ho přes zadek nebo i štípaly. Pokud se matka ozvala, že to není normální, bylo jí řečeno, že tomu nerozumí. 

Matka prostě do porodu a po porodu neměla moc právo něčeho kecat. Vše se řídilo přesným řádem. Porodnice byly jako kasárna, kde platil přísný režim. Je dobře, že dnes to ženy znají jen z vyprávění od babiček a nebo svých matek. 

Nejčtenější články