Barbara Lorenzová
21. 09. 2018 20:10
Zdroj: pixabay
Pokud vaše dítka mluví krásnou češtinou v období kolem nástupu do první třídy, můžete si tleskat. Jste světlou výjimkou. Bohužel je v dnešní době častější, že děti šišlají, nesprávně artikulují a neumí ještě v první třídě vyjádřit význam slova, aniž by jim bylo ukázáno v obrazové podobě.
Pokud předškolní dítě dříve špatně vyslovovalo nějakou hlásku, okamžitě se s ním šlo k logopedovi. Dnes už je to tak běžný jev, že spousta rodičů dětem šišlání promíjí, a dokonce jim připadá roztomilé. Bohužel těmto dětem tento špatný zvyk zůstává do dospělosti a my potom slyšíme, jak si dotyčný šlape na jazyk a v duchu ho akorát tak litujeme.
Na vině je určitě doba tabletů a internetu. Děti sice umí s technologiemi víc kousků než mnozí dospělí, ale za jakou cenu. Tím, že jsou děti odmalička očima přilepené k obrazovkám tabletů, nejsou přirozeně vystavované situacím, kdy musí přemýšlet a zároveň u toho mluvit. Čas, kdy se děti přirozeně učí slovní zásobu a mateřský jazyk, není nekonečný. Naopak je docela krátký. Od narození do dvou let vnímají mateřštinu i ostatní jazyky nejvíce. Tato schopnost postupem času klesá. Zhruba do sedmi let je dítě schopno pochytit úplně nejvíce z jazyka, kterým na něho mluví jeho okolí.
Největším omylem dnešních rodičů je představa, že dítě se naučí mluvit ve školce mezi ostatními dětmi. Tam se samozřejmě také leccos naučí, ale základ by mělo dítko dostat od rodičů. Mluví-li se v rodině spisovně, dítě bude také mluvit spisovně. Mluví-li se v rodině „buranštinou“, s velkou pravděpodobností bude i dítě takto mluvit. Ale je to pořád lepší, než aby neumělo mluvit a nebylo schopné popsat, jak vypadá prasátko nebo vysvětlit, co je pampeliška. To, co bylo v šedesátých letech považováno za vadu řeči, dnes nikdo neřeší a děti, které byly obecně brány jako špatně mluvící, mluvily lépe než většina dnešních prvňáčků.
Logopedové se shodují na tom, že největším problémem je nedostatek interpersonální komunikace. Rodiče na děti zkrátka nemluví, nepovídají si s nimi, nemají na ně čas. Je sice rychlé řešení, jak zabavit otravné dítko tím, že mu pustíme pohádku. Ale opravdu se tyto „výchovné“ metody nevyplácejí. Když už si vaše dítě samo o tablet nebo pohádku řekne, zkuste si s ním alespoň přitom povídat. Nechte ho, aby vám odvyprávělo, o čem pohádka byla, co se mu nejvíce líbilo atp. To, že se na děti nemluví, způsobuje neschopnost sluchově naslouchat a vnímat drobné nuance. Potom nedokáží rozlišit c a č, s a š nebo d a ď. Myslete proto především na vývoj vašich dětí, věnujte jim svůj čas, mluvte s nimi, čtěte jim pohádky a pokaždé, když jim dáte do ruky tablet, sáhněte si do svého svědomí. Uvědomte si, jak jste vy vděční vaším rodičům, že vás naučili správně mluvit a vyjadřovat se.
