Close search

Vraždící kuchařka Hélène Jégado: Zaměstnavatelům sypala jed do polévek

Wikipedia.com

Hélène Jégado byla francouzská služebná a sériová vražedkyně. Odhaduje se, že během osmnácti let otrávila až 36 lidí. Protože chtěla mít moc nad lidmi, do polévek přidávala jed.

Hélène Jégado (1803 – 26. února 1852) se narodila na farmě poblíž Lorientu v Bretani. V sedmi letech přišla o matku, poté byla poslána na faru, kde její dvě tety pracovaly jako služebné. Když dospěla, stala se kuchařkou a byla obviněna z toho, že do jídla přidávala konopí. Toto obvinění ještě nebylo prokázáno, nicméně později prokazatelně vyměnila marihuanu za tradiční prostředek traviček své doby, arzenik.

První podezření přišlo v roce 1833, kdy byla zaměstnána knězem Françoisem Le Drogo ve vesnici Guern. Během necelých sta dní náhle zemřelo hned sedm členů domácnosti včetně zmíněného kněze či vlastní sestry Hélène, Anne, která přijela na návštěvu. Tento druh lidí mívá ovšem obzvláštní talent přetvářky, a proto zdrcení, zármutek a zbožné chování nebohou Hélène vyloučilo z okruhu podezřelých. Viník byl nakonec nalezen – rok předtím zasáhla kraj epidemie cholery a všech sedm lidí bylo označeno za oběti nemoci. Zemřeli prý následkem následkem oslabení organismu…

Kam přišla, tam se umíralo

Hélène Jégado se tedy vrátila zpět na faru, kde pracovaly její tety, aby nahradila svoji tragicky zemřelou sestru, kterou vlastnoručně sprovodila ze světa. A opět se kolem ní kupila nešťastná úmrtí – během tří měsíců zemřeli tři lidé, mezi nimi i její teta. Po těchto úmrtích se stěhovala o dům dál – k Leboucherům (dvě mrtvé ženy a jen zázrakem přeživší syn), k vdově Lorey (zemřela po požití polévky, kterou jí Hélène uvařila), k rodině Toussaint (čtyři mrtví)…

Roku 1835 již měla na kontě sedmnáct mrtvých bez stínu pochybnosti, že by tato zbožná a dojemně pečující žena byla čímkoliv vinna.

Byla i kleptomankou

Krom vražedných sklonů však trpěla také kleptomanií – z kláštera v Auray byla záhy vyhnána po svatokrádežných a vandalských incidentech. Také z některých dalších domácností byla pro svoji kleptomanii vyhnána často dříve, než stačila zlikvidovat její členy. V letech 1841 až 1849 si dala od vraždění pauzu, ale po přestěhování do Rennes začala opět úřadovat.

V letech 1850 a 1851 zabila dvě poslední oběti v rodině profesora práv na univerzitě v Rennes. Pozorní lékaři si povšimli v obou případech naprosto stejných příznaků a přesvědčili příbuzné, aby povolili pitvu. Zapracovala i bohorovnost vražedkyně, která už předem oznámila, že je nevinná, čímž na sebe upoutala pozornost. Následně byla 1. července 1851 zatčena.

Vyšetřování ji spojilo s minimálně 23 vraždami (1833 až 1841), ale tyto případy nemohly být důkladně vyšetřeny – uplynula desetiletá promlčecí lhůta a také neexistovaly vědecké důkazy, proto byla obviněna pouze ze tří vražd, tří pokusů a jedenácti krádeží.

Soud, poprava a motiv

U soudu, zahájeného 6. prosince, se chovala jako šílená – střídala tiché mumlání s výbuchy hněvu či hlasitými projevy zbožnosti. Velká politika zasáhla také na konci jejího života – případ nebyl příliš sledován, protože jej vytlačily události pařížského puče. Přesto jí byla 26. února 1852 před davem diváků gilotinou oddělena hlava od těla.

Celkem během 18 let zavraždila minimálně 36 lidí (některé zdroje spekulují dokonce o šedesáti). Přispělo k tomu její psychické narušení, které patrně způsobila ztráta matky v dětském věku, tzv. syndrom opuštěného dítěte. Sama jednou prohlásila, že vraždění jí dávalo příjemný a opojný pocit moci.

OSUD FRANCOUZSKÉ SÉRIOVÉ VRAŽEDKYNĚ ČTĚTE V GALERII:

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu