Close search

Duševně nemocná Amelia Dyer: Pěstounka, která svěřené děti uspávala opiáty

Wikipedia.com

Amelia Dyer se do historie zapsala jako žena s nejvyšším počtem zavražděných dětí na kontě, počet obětí se odhaduje na více než čtyři stovky. V roce 1896, dva měsíce po skončení prvních novodobých olympijských her, byla za své činy ve viktoriánské Anglii oběšena.

Narodila se v roce 1836 do sedmičlenné ševcovské rodiny (tři bratři a jedna sestra) ve vesničce východně od Bristolu. Její matka však trpěla duševní nemocí, kterou u ní údajně vyvolal tyfus. Roku 1848 zemřela. Amelii to velmi poznamenalo – stejně jako smrt jejích dvou sester se shodným jménem Sarah Ann, které zemřely 1841 (ve věku 6 let) a 1845 (několik měsíců).

Roku 1861 se provdala za Georga Thomase. Vzhledem k tomu, že věkový rozdíl mezi nimi činil 35 let (ona 24, on 59), v oddacím listu to novomanželé „vyřešili“ po svém. Amelia „zestárla“ o šest let, zatímco manžel v den svatby „omládl“ o celých jedenáct let, čímž učinili výsledný věkový rozdíl společensky únosný.

Profesionální pěstounka

Po svatbě se začala připravovat na kariéru zdravotní sestry, ale porodní asistentka Ellen Dane jí poradila jednodušší způsob, jak si vydělat peníze v pohodlí domova – poskytnout těhotným ženám s mimomanželským dítětem ubytování a poté se o jejich děti starat a připravovat je k adopci (nebo se jich zbavit a peníze si ponechat pro sebe…).

Ve viktoriánské Anglii bylo běžnou praxí, že ženy s nelegitimními potomky po porodu nechávaly v podobných domech své děti, aby o ně bylo za poplatek postaráno, zatímco ony nemusely čelit společenské hanbě. Mnoho firem tuto díru na trhu společenské poptávky využilo. Výnosný byznys se rozjel naplno (chudé ženy platily pět liber, zatímco bohaté rodiny, které se snažily své rodinné tajemství udržet pod pokličkou, klidně i osmdesát – v dnešních cenách přes čtvrt miliónu Kč).

Tito „profesionální pěstouni“ pak svěřené děti trápily podvýživou, tlumily jejich aktivitu alkoholem či opiáty, jejichž požívání je nakonec v důsledku vyhladovění zabilo. V tomto kontextu se tedy Amelia zase tolik nevymykala dobovým zvyklostem, o rozsahu problému svědčí i to, že se o těchto praktikách již tehdy šuškalo, ale policie neměla kapacity na to, aby prověřila životní podmínky všech dětí, jejichž rodiče na to upozornili – navíc ne každý rodič se odvážil čelit společenskému opovržení a k těmto dětem se přihlásit.

Nakonec i Amelia Dyer došla k závěru, že časově a ekonomicky nejvýhodnější variantou je nenechat svěřené děti vyhladovět, ale zabít je přímo. Během necelých třiceti let povraždila několik set dětí (odhaduje se 200 až 400), přestože jí bylo přímo prokázáno „pouze“ dvanáct vražd.

Nejdříve byla kvůli tomu, že řada dětí v její péči zemřela, odsouzena za nedbalost k šesti měsícům tvrdé práce. Těžko říci, jestli se zpočátku jednalo o úmysl nebo skutečnou nedbalost, nicméně po odpykání tohoto trestu již začala vraždit úmyslně – některé děti uškrtila a těl se zbavila. Když však byla v Temži objevena mrtvola jí svěřeného dítěte, policie se jí dostala rychle na stopu. Události pak nabraly rychlý spád – 4. dubna byla zatčena a o dva měsíce později oběšena.

Pohled do její duše

Byla mentálně nestabilní, prošla několika duševními ústavy a minimálně jednou se dokonce pokusila o sebevraždu. Také je faktem, že i přes nepředstavitelnost těchto zločinů v dnešní době nebyla tehdy výjimkou (ostatně k této činnosti byla přivedena jinou ženou živící se podobně).

PODÍVEJTE SE DO GALERIE NA ŽENU, KTERÁ SE ŽIVILA VRAŽDĚNÍM DĚTÍ:

Nejčtenější články