Close search

Ikonická fotka železniční nehody. Co se v Paříži před 124 lety vlastně stalo?

Wikimedia Commons, Levy & fils

Pro Paříž by to byl běžný den jako každý jiný, kdyby nádražím Montparnasse neprojel na rušný bulvár přímo mezi lidi vlak. Před 124 lety tak vznikla ikonická fotografie, která se dodnes objevuje na pohlednicích i plakátech po celém světě. Znáte okolnosti jejího vzniku?

Montparnasská věž je jednou z hlavních a nepřehlédnutelných dominant Paříže. Většina Pařížanů černou věž, vykukující nad celým městem, nenávidí, zato turisté proudící do Města světel ji, hlavně pro její výšku a úžasnou vyhlídku, milují.

Nedaleko této „krásky“, kromě dalších pamětihodností, stojí vlakové nádraží Montparnasse, které ročně odpraví zhruba 50 milionů cestujících. Nesmrtelnost si však toto místo získalo především díky tomu, že jeden z vlaků svůj cíl minul. Je tomu 124 let, kdy v úterý 22. října 1895 vlak směřující na nádraží Gare Montparnasse netrefil do stanice a téměř způsobil katastrofu.

Klíčový dopravní uzel

Nádraží Montparnasse se nachází na rozhraní 14. a 15. pařížského obvodu. V Paříži je jednou z hlavních dopravních tepen a díky již zmiňované věži jej opravdu nelze minout. Současná budova pochází ze šedesátých let dvacátého století. Vlaky TGV, TER a Intercités odsud odjíždějí do mnoha francouzských lokalit, jako je třeba Bretaň, Normandie či Akvitánie. Rychlostním vlakem TGV odtud vyrazíte i do Španělska a Portugalska. Denně je na tomto frekventovaném místě odpraveno asi 137 tisíc lidí a 315 souprav vlaků.

Vznik nádraží Motnparnasse

První nádraží Montparnasse bylo otevřeno 10. září 1840 pod názvem Gare de l’Ouest – Rive Gauche (Západní nádraží na Levém břehu). Nacházelo se na konci ulice Rue de Rennes, zhruba 330 metrů od dnešního hlavního vchodu na místě, kde stojí Tour Montparnasse. Nádraží ale záhy nedostačovalo narůstající dopravě, a tak bylo v letech 1848 až 1852 postaveno zcela nové. Až do současnosti je klíčovým dopravním uzlem.

Den nehody

Osudný den 22. října 1895 začal pro francouzskou železnici zcela nevinně. Vlak tažený parní lokomotivou č. 721 Typu 120 vyrazil zhruba v 8:45 z městečka Granville (oblast la Manche) a plánovaný dojezd na nádraží Montparnasse byl plánován na 15:55 hod. Cestou však souprava nabrala asi desetiminutové zpoždění (mělo se tak stát na nádraží Versailles).

Vlak se skládal ze dvou zavazadlových vozů a poštovního vozu, které byly hned za lokomotivou. Za nimi následovalo osm osobních vozů. Strojvedoucí Guillaume-Marie Pellerin měl dlouholetou praxi, a tak komplikacím až do poslední chvíle nic nenasvědčovalo.

Při dojezdu do konečné stanice ovšem vedení vlaku neodhadlo rychlost a neštěstí bylo na dosah. Aby nehodě zabránil, rozhodl se strojvedoucí použít záchrannou brzdu na stlačený vzduch, která bohužel nefungovala. Alternativou bylo použít brzdu lokomotivy, na to již ale bylo pozdě.

Rychlost soupravy byla příliš vysoká (snad až 60 km/h) a vlak nebylo možné včas plně zastavit. V 16:00 hodin se lokomotiva vřítila do stanice, prorazila skleněné okno i půlmetrovou zeď terasy a spadla na tramvajovou zastávku o deset metrů níže. Poté zůstala šikmo opřená o zeď, když předtím jen těsně minula právě projíždějící tramvaj. Vlak se 131 cestujícími zůstal naštěstí nevykolejený nahoře ve stanici. Pellerin společně s topičem seskočili z lokomotivy ještě dříve, než projela zdí.

Nemilosrdný osud

Ač by se dle všech informací zdálo, že se nehoda stane pro cestující tragickou, osudovou se stala „jen“ pro jednu osobu. Tou nepřeživší byla nešťastná prodavačka novin Marie–Augustine Aguilardová, matka dvou dětí, která ani nepřišla do kontaktu s lokomotivou, ale zabil ji kus padajícího zdiva.

Navíc ten den na místě údajně ani neměla být, zaskakovala totiž za manžela, který odešel pro večerní vydání novin. Na ulici pak byla zraněna ještě další žena. Mezi cestujícími a posádkou vlaku bylo pět vážně zraněných osob.

Zločin a trest

Strojvůdce vlaku Pellerin a konduktor Mariette byli postaveni před soud, ale trest nebyl nijak závažný. Pellerin musel zaplatit pokutu 50 franků a strávil dva měsíce ve vězení, Mariette zaplatil pokutu 25 franků. Železniční společnost se sice postarala o pohřeb jediné oběti neštěstí a údajně dobře zajistila i vdovce a děti po zemřelé, ale život jí již vrátit nemohla.

A co vlak …

Lokomotiva zůstala téměř neporušená. Než se ji však z nádražní budovy podařilo vyprostit, visela zde čtyři dlouhé dny. Akce na její záchranu samozřejmě způsobila obrovský příliv zvědavých lidí. Záběry lokomotivy mělo možnost pořídit mnoho fotografů a obletěly celý svět. Odborníci se dokonce domnívají, že snímky nehody mohly svou bizarností dát základ novému uměleckému stylu, jenž nazýváme surrealismus.

NA PŘÍBĚH IKONICKÉ NEHODY SE PODÍVEJTE DO GALERIE:

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu