Close search

Historie Matějské pouti: Nejstarší atrakce pochází ze 30. let

wikipedia Zdroj: wikipedia

Těžko bychom hledali člověka, který nikdy nenavštívil pouť. Hlasitá hudba, lákající prodejci, cukrkandle, atrakce, to vše přitahuje lidi od nepaměti. Ta nejznámější česká pouť, pořádaná každý rok v Praze existuje už více jak 420 let.

Matějská pouť má u nás velmi dlouhou tradici. První zmínka o konání poutí ke kostelu sv. Matěje se datuje do roku 1595. Tehdy papež Klement VIII. vyhlásil odpustky pro poutníky do zdejšího kostela. Od té doby se tradice svatomatějské pouti rozvíjela a proslulost jí dodal také fakt, že se jedná o první jarní pouť v Praze. Postupem času se náboženský charakter měnil spíše na zábavný. V období první republiky se pouti účastnilo kolem 250 tisíc lidí.

Pouť na „Kulaťáku“

Do padesátých let se pouť konala na Vítězném náměstí, ale kvůli výstavbě budov ČVUT v Dejvicích, byla matějská pouť přesunuta nejdříve na Letnou, později do Modřan a na Břevnov. Od roku 1964 se konala v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Bubenči (Výstaviště)  a sídlí tam každoročně dodnes.

V 90. letech 20. st. nabyla pouť masových rozměrů. Počet návštěvníků sahal až k milionu, dnes se počet ustálil kolem 700 tisíc lidí. Pouť dnes provozuje firma KOČKA s.r.o. jejímž jednatelem byl Václav Kočka ml., který byl v roce 2008 zastřelen.

Nejstarší lochneska

Nejstarší provozovanou atrakcí je Lochneska, která pochází ze třicátých let. Na pouti lze najít i její kopii, ale tu starou původní se majitelé snaží spravovat a udržet funkční co nejdéle. Dříve byla jednou z nejoblíbenějších atrakcí střelnice, kde si mohli dospělí vystřelit růži z papíru. Lákadlem pro malé děti byly samozřejmě kolotoče s autíčky a vycpanými zvířátky. Pro větší děti byly zábavou malé a větší “řetízkáče” a dráhy, kde se dalo sedět “v lochnesce” a házet za jízdy míčem do koše umístěného uprostřed atrakce.

V minuosti se dalo jezdit i na něčem, co dnes připomíná horskou dráhu, jenže konstrukce vyrobená z kovu a dřeva neumožňovala takovou rychlost, jako je tomu dnes. Ale vytvářelo to takový “randál”, že člověk měl pocit, že je to jeho poslední jízda, protože se dráha musí nutně celá rozpadnout. To byl pořádný adrenalin.

Zašlý tobogán

Dnes už asi málokdo pamatuje několikapatrový tobogán. Stačilo projet gumovým chodníkem, vystoupat po schodech a po žebříku a spustit se na kusu koberce zase zpátky dolů. Ve druhé polovině 70. let však tato atrakce zmizela a dodnes se na poutích spíš neobjevuje. Další oblíbenou atrakcí byly labutě, jejichž systém se nezměnil dodnes. I když labutě později mohly nahradit hlavy draků nebo Micky Mouse.

Zápasy s hady a kouzelnická představení

Dnes už se na pouti nesetkáme s napínavým soubojem s hadem nebo s kouzelnickým představením. Dříve to ale bylo běžnou součástí. Konferenciér lákal na podívanou, kdy se udatný jedinec utká s hadem škrtičem a pokaždé nad ním vyhraje. Zajímavé.

Autodrom s autíčky vždy lákal chlapce i dívky. Narážení do kamarádů, předjíždění a disko hudba. To k Matějské a vlastně všem jiným poutím, neodmyslitelně patřilo a patří dodnes.

 

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu