Close search

Ellis Island. Symbol přistěhovalectví, kde se po jedno století rozhodovalo o osudech milionů lidí

flickr.com Zdroj: flickr.com

Tento ostrov, který je jen několik kilometrů vzdálený od Manhattanu, sloužil po takřka celé jedno století jako imigrační stanice pro lidi z celého světa, kteří připlouvali na lodích s nadějí na splnění amerického snu.

Přistěhovalectví 

Imigrace vždy patřila k historii Ameriky. Mnoho národů mělo touhu dostat se do země neomezených možností a svobody, kde by si mohly splnit svůj americký sen. V 19. století se počet přistěhovalců začal rapidně zvyšovat a už v roce 1819 po vydání imigračních zákonů si federální vláda lámala hlavu, kam umístit stanici pro nově připlouvající a kde také řádně selektovat ty, co mohou vstoupit na území USA a ty, kteří se budou muset vrátit domů. V roce 1892 byla na malém Ellisově ostrově, hned vedle Liberty Island, kde se tyčí Socha Svobody, otevřena imigrační stanice.

Rekordním rokem se stal rok 1907 – to stanicí prošlo 1 004 756 imigrantů. Po pěti letech od svého otevření budova vyhořela a byla znovu postavena v renesančním francouzském stylu z červených cihel a vápence. Tuto podobu má stanice dodnes.

Imigrační proces

Proces přijímání přistěhovalců byl pro někoho velmi náročný, protože byl zdlouhavý a někteří vysílení lidé po cestě už nemohli čekání vydržet. Tím se automaticky zapsali jako slabší jedinci, které tamní lékaři označili křídou, což znamenalo, že budou muset být podrobeni detailnější zdravotní prohlídce. Po dlouhém čekání na příkrých schodech se lidé dostali do Registrační místnosti, kde jim bylo položeno třicet otázek a kde museli prokázat, že mají do začátku žití v Americe alespoň 18 USD. Ti, kteří podmínky splnili, si mohli vzít svá zavazadla a ve směnárně vyměnit svůj majetek (peníze, šperky, drahé kovy) na americké dolary. Poté už je čekala loď, která je převezla na Manhattan, kde mohli začít žít svůj sen. V New Yorku ale zůstávala jen jedna třetina připuštěných, zbytek se rozutekl do různých států, kam se dostávali vlakem.

Ostrov slz

Asi dvacet procent imigrantů takové štěstí nemělo a muselo se vrátit zpátky odkud přišli. Jelikož veškeré jmění investovali do dlouhé cesty do Ameriky, byla to pro ně doslova tragédie. Proto se také ostrovu Ellis přezdívá „Ostrov slz, ostrov nadějí.“

Další osud stanice

Během druhé světové války stanice fungovala jako zadržovací tábor, kde byli vězněni Japonci, Italové a Němci, kteří byli obviněni ze sabotáže nebo špionáže. Po válce potom stanice ještě nějakou dobu sloužila svému účelu, ale v roce 1954 byla zavřena. Imigrační proces dostal na starost americký konzulát a už jen zlomek přistěhovalců procházel přes Ellisův ostrov.

V 80. letech se začala budova rekonstruovat a v roce 1990 zde bylo otevřeno Muzeum imigrace. Kdo plánuje cestu do New Yorku, určitě by si neměl odpustit výlet lodí, která turisty doveze na ostrov Svobody a zastávku udělá právě i na ostrově Ellis. V muzeu se mohou návštěvníci vžít do role přistěhovalců, k vidění je i expozice s názvem „Poklady z domova“, kde je majetek lidí, kteří přijížděli zkusit své štěstí do Ameriky.

Zeď cti

Tzv. Wall of Honor je památník nacházející se za stanicí. Jedná se o jeden z největších památníku tohoto druhu. Jsou na něm malinkými písmenky uvedeny stovky tisíc jmen těch, kteří imigrační stanicí prošli a začali nový život v USA. Za poplatek tam můžete nechat vyrýt i jméno svého předka, o kterém víte, že v minulosti dostal šanci žít v Americe – v zemi do které putovaly miliony odhodlaných lidí za splněním svého amerického snu.

Nejčtenější články