Imrich Rešeta
30. 03. 2020 14:43
Zdroj: Pixabay.com
Spánek nevypadal vždy stejně. Model slunce zapadá - jdeme spát, slunce vychází - vstáváme, už dávno neplatí. Je to dobře? A jak vlastně ve skutečnosti spali naši předci?
Lovci-sběrači narušili prosté přizpůsobení spánku a bdělosti střídání dne a noci tím, že ovládli oheň a po celou noc si svítili. Mimochodem, toto lze považovat za první světelný smog. A navíc se střídali v hlídkování a ochraně před nebezpečím, takže vlastně zavedli práci na směny.
Fotogalerie
Kdy se spalo lépe?
Dlouho byly zažité také dva noční spánky s malou pauzou uprostřed, která se využívala na malé občerstvení nebo k modlení . K dnešní celonoční podobě spánku jsme se přiklonili v polovici 19. století s nástupem postindustriální společnosti, která pracovala s něčím, co bychom mohli nazvat práce od devíti do pěti. A ze dvou nočních spánků se stal jeden nepřerušovaný.
Spánkový antropolog David Samson z Torontské univerzity říká, že pokud jde o normální spánek, není možné posuzovat jej z pohledu současného člověka. „Naše společnost má 24 hodin denně sedm dní v týdnu přístup ke světlu a regulaci teploty. V podstatě jsme tím potlačili náš cirkadiánní rytmus.“
Vnitřní biologický čas
Zkusme si to přeložit do češtiny. Cirkadiánní rytmus je vlastně vnitřní biologický čas, který reguluje různé procesy v těle. Nejvýznamnějším je právě střídání bdělého stavu a spánku.
Už z pojmu circa je patrné, že jde o přibližný systém (pohybuje se v rozmezí 20 až 28 hodin) a každý se den synchronizuje podle střídání světla a tmy. Pokud se rozdíly mezi nimi stírají, má to za následek civilizační nemoci jako jsou nádory, obezita, poruchy spánku, deprese nebo kardiovaskulární choroby.
