Close search

Temná duše Adolfa Hitlera: Psychiatři tuší, jakou poruchou osobnosti trpěl

Archiv

Lidsky a eticky se jednalo o člověka nanejvýše odpudivého, kterého nejlépe vystihuje jeho vlastní citát: Nepřišel jsem, abych udělal lidi lepšími, ale abych využil jejich slabostí. Současně ale nelze nevidět jeho famózní řečnickou genialitu. V čem tkvělo zvrácené kouzlo osobnosti Adolfa Hitlera a trpěl psychickou poruchou?

Leckoho to možná překvapí, ale Adolf Hitler nebyl vždy tím šílencem, kterého si pamatují dějiny. Tedy člověkem, který stál za smrtí několika milionů lidí a který vehnal vlastní národ do zničující celosvětové války. To až postupem času se z něj stala stvůra, která nemá obdoby. Jaký je pohled psychologů na muže, který spáchal tolik zla?

V jeho životě najdeme pár momentů, ve kterých by ho zřejmě nikdo nepoznal. Od roku 1915 sloužil na frontě první světové války celkem neznámý německý psychiatr a neurolog Edmund Forster. Ten se ve Flandrech roku 1918 setkal s neznámým mladým tichým vojákem, který oslepl po útoku nervovým plynem. Tomu se v té době říkalo hysterická slepota a nejednalo se o nic neobvyklého. Šlo vlastně o přehnanou psychickou reakci na nervový plyn. Forster začal mladého vojáka léčit, těžko však říci jak, lékařské zprávy nebyly dochovány. Faktem ovšem je, že časem se Hitlerovi zrak vrátil a ten to začal přičítat vyššímu zásahu. Ve svém paskvilu Mein Kampf to pak vidí jako znamení, že se má dát na politiku a zachránit zbídačené Německo.

Hypnóza za vše nemůže

Tehdejší psychiatrie byla v plenkách, ale k léčbě vojáků se používala hojně hypnóza. Těžko jí ale přičítat, že by mohla komplexně změnit Hitlerovu náturu, kdyby neměl jisté predispozice. Hitler byl jasně psychopat s absencí empatie a ohledu na druhé lidi. A pravděpodobně trpěl histrionskou poruchou osobnosti, která byla dříve známá jako hysterická psychopatie a spočívá v přehnané teatrálnosti, labilitě, potřebě být středem pozornosti, vysoké sugestivitě, sklonech ke lhaní a tak dále,“ uvedl Sigmund Freud.

Fascinace jeho duší

V roce 1943 se tým harvardských psychiatrů a psychologů pokusil sestavit Hitlerův psychologický profil. To, co objevili, byla nejen Hitlerova absolutní psychopatie, ale i obsese a sexuální odlišnost. O jeho posedlosti mladými dívkami i nechuti k sexuálnímu životu s partnerkou Evou Braunovou byly popsány stohy papíru. Na podkladu tohoto zkoumání sestavili odborníci poměrně přesný popis následného diktátorova chování jen s drobnými odchylkami.

Psycholog Joseph MacCurdy z univerzity v Cambridge ve své studii z roku 1943 došel k názoru, že nacistický vůdce trpí nadto mesiášským komplexem. Hitler je ztracen v síti nábožných přeludů,“ napsal ve studii z roku 1942 MacCurdy.

Když se situace na evropských bojištích obrátila v neprospěch nacistů, Hitler se podle studie začal čím dál víc zaměřovat na „židovský jed“. Židé jsou podle něho ztělesnění zla, zatímco on je ztělesněním dobrého ducha,“ napsal MacCurdy. Považuje se za boha, jehož obětí může být dosaženo vítězství nad nálady

Byl závislý na lécích

Někteří nejbližší spolupracovníci o Hitlerovi tvrdili, že se v noci budíval hrůzou z toho, že jej navštěvovali děsiví démoni – tím však nemysleli desítky milionů obětí, které měl na svědomí. Při hovorech u večeře se taktéž jeho spolustolovníkům občas zdálo, jako by měl více než dvě osobnosti. Podobně jako projevy začínal také večeře vlažně – zíral jen tak před sebe, okusoval si nehty, mlčel… Poté se zahleděl na jeden bod a jeho chování se změnilo v hysterické divadlo plné řevu, nesourodých vět a přehnaných citových výlevů. Za jeho chováním ale mohlo stát ještě něco. Vůdce sice nepil alkohol, byl výhradně vegetarián, ovšem pomáhal si léky, které v kombinaci s jeho normálními výkyvy nálady teprve dokázaly vyvolat démony.

Z deníku osobního doktora Morella je jasné, že Hitler používal velké množství barbiturátů a metamfetaminu. Aby Hitler předešel veřejnému skandálu, musel si nechávat léky shánět od důvěryhodných a tajných zdrojů. Komorník z Hitlerova sídla v Obersalzbergu popisuje typické ráno. Hitler mnohdy nemohl vstát ani z postele. Zavolal si Morella, který mu injekčně podal lék zvaný Vitamultin. Po krátké chvíli Hitler energicky vyskočil z postele a byl to zase on.“ Kromě toho si Hitler rád šňupnul kokain. Prý aby si takto léčil rýmu. Spíše to ale bylo pro navození euforie.

Syfilis

I když není jasné, jak přišel Hitler k syfilitidě, historici mají za to, že ji dostal od vídeňské prostitutky, když se ucházel o studium umění na univerzitě. Dr. Morell byl předním německým expertem na syfilis, a proto se asi stal Hitlerovým osobním lékařem. Vyšetření srdce a další symptomy utvrdily Dr. Morella v diagnóze syfilis. I přes negativní test na syfilitidu, který v té době nebyl vždy stoprocentní, mají dnešní historici za to, že Hitler syfilitidou skutečně trpěl. A i ta stála za rozpadem Hitlerovy už tak dost psychopatické osobnosti.

PODÍVEJTE SE DO GALERIE NA TO, JAK SE HITLER PROJEVOVAL NA VEŘEJNOSTI I V SOUKROMÍ:

Nejčtenější články