Close search

Slyšeli jste už o sexuální anorexii? V dnešní době je častější než mentální

pixabay Zdroj: pixabay

Každý zná pojem mentální anorexie, při které má pacient problémy s příjmem potravy. Sexuální anorexie souvisí spíše s fyzickým tělem, i když příčina tohoto problému je také v psychice. Vědci v Nizozemsku zjistili, že až třetina dotázaných mělo někdy zkušenost s odporem vůči sexu.

Co je sexuální anorexie?

Jde o poruchu schopnosti sdílet intimní prožitky s blízkým člověkem. V praxi to vypadá ta, že s někým žijete, ale spíš než spolu, tak vedle sebe, jako dva cizí lidé. Nespíte spolu, nesvěřujete se jeden druhému, nepovídáte si, natož aby jste se s partnerem pohladili.

Termín sexuální anorexie se poprvé objevil  v roce 1997 v knize doktora Patrika Carnese, která se jmenovala: Sexuální anorexie: Jak překonat sexuální sebenenávist.

Při mentální anorexii si lidé odpírají jídlo, ale neodpírají si ho proto, že by ho neměli rádi nebo by jim nechutnalo. Odpírají si ho proto, že své tělo vnímají pokřiveně a cítí se dobře jenom tehdy, když dělají všechno proto, aby nepřibrali. Tento stav ale může střídat opačný extrém a totiž bulimie – chorobné přejídání a následné zvracení.

Neschopnost sdílet intimní prožitky

Sexuální anorektici nebo anorektičky také občas provozují sex. Dokonce na něm někdy mohou být závislí a jsou schopni často střídat sexuální partnery. Neznají ale skutečný sex s jeho intimitou a klasickým sdílením. Odpírají ho sobě i partnerovi jenom proto, aby si udrželi kontrolu nad situací.

Sexuální anorektici umí přijímat sex jenom bez emočního a duševního sblížení. Lidé, kteří trpí touto poruchou zkrátka ztratili chuť a schopnost sdílet s druhými své city a prožívání. Jde o poruchu schopnosti sdílení prožitků a intimity, proto se vyhýbají sexuálnímu a citovému spojení s partnerem.

Sexuální anorektici bývají perfekcionisté, kteří se pohybují v začarovaném kruhu vysokých nároků, selhání a odmítání a může se pojit s chorobným uklízením, přejídáním, alkoholismem či jinou závislostí.

Jak se můžeme léčit?

Léčba musí být komplexní a nesmí se zaměřovat jen na sexuální problémy, ale musí být orientována na vše, co s tím souvisí. Například strach ze sblížení a tělesné blízkosti, pocit zranitelnosti. Cílem léčby musí být překonání strachu ze sexuality, ale především z mezilidských vztahů, které slouží k tomu, aby člověk mohl vést uspokojivý osobní život. Nejlepší je naučit se vyjádřit skutečnou vlastní osobnost, své citové, duševní i fyzické pocity k sobě i ke druhému.

 

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu