Close search

Světový den pošty: Dítě se známkou aneb Vzpomínka na živé zásilky

Flickr.com/Smithsonian Institution, Public domain Zdroj: Flickr.com/Smithsonian Institution, Public domain

Pokud se vešly do limitu 23 kilogramů, ještě před 116 lety americká pošta doručovala i lidské zásilky. A nebyla jediná na světě. Dobu neobvyklých balíků si připomínáme 9. října, na Světový den pošty.

Lidé si posílají psaní od té doby, co bylo písmo vůbec vynalezeno. První zdokumentovaný organizovaný systém kurýrů vznikl už kolem roku 2400 před naším letopočtem, kdy je faraoni používali k posílání dekretů po celé říši. A byť to byla doba plná zvláštních zvyklostí, jen máloco z toho se chytalo na poštu ze začátku 20. století.

Dítě u přepážky

Zatímco z roku 255 před naším letopočtem pochází první zachovaná poštovní zásilka, ty živé naštěstí nikdo nearchivuje. Nancy Pope, historička z amerického Národního poštovního muzea, uvádí jako příklad May Pierstorffovou, která byla 19. února 1914, krátce před svými svými 6. narozeninami, poslána z domu jejích rodičů v Grangeville v Idaho do domu prarodičů. Ti bydleli asi 120 kilometrů daleko. Známky vyšly na 53 centů a dívka dostala i oficiální razítko na kabátek.

Balíková služba byla v USA spuštěna jen rok předtím a poštovní podmínky patrně ještě nebyly vyladěny na dnešní úroveň. Běžně převážela různé druhy nákladu včetně rakví, vajec nebo psů. Nicméně v případě dětí nešlo jen o přihození na hromadu. I proto je fotografie v úvodu článku spíše dobový vtip, nikdo by neposadil batole do brašny na dopisy jiných lidí. Nedopadlo by to dobře. Živá zásilka obvykle seděla v poštovním vagonu nebo v autě a doprovázel ji zodpovědný zaměstnanec společnosti. V případě May šlo dokonce o jejího příbuzného. Nebyla jediné dítě, které se na cestu k prarodičům vydalo takovým způsobem. Podle Nancy Pope už rok předtím putoval k babičce nejmenovaný chlapec, jehož rodiče nejen že zaplatili za známky 15 centů, ale dokonce syna pojistili na 50 dolarů.

Byť ještě do konce roku vydal generální šéf americké pošty Albert S. Burleson pokyn, aby jeho podřízení v jednotlivých státech nepřijímali lidské zásilky, chvíli trvalo, než se v poštovních vagonech děti opravdu přestaly objevovat. Patrně poslední případ nastal v září 1915, když se tříletá Maud vracela v Kentucky od starých rodičů k matce. O případu psaly noviny a proto pošta provedla také vyšetřování porušení svých pravidel.

Ženy v balíku

Britská královská pošta v roce 1909 doplatila na to, že ve svých pravidlech neměla nic proti posílání lidských zásilek. Toho totiž využily dvě sufražetky, slečna Elspeth Douglas McClellandová a slečna Daisy Solomonová, které se prostřednictvím kurýrní služby, zaručující dodání ve stejný den, nechaly poslat na slavnou adresu Downing Street 10. Chtěly totiž osobně doručit svojí zprávu předsedovi vlády Herbertovi Asquithovi.

Úředník na Downing Street však odmítl podepsat převzetí, a tak musel kurýr ženy vrátit zpátky. A patrně i vysvětlit vedení, proč zásilku nedodal. Podle BBC ale obě slečny nebyly prvními britskými lidskými dopisy. Londýnský účetní W. Reginald Bray se prý s úspěchem nechal poslat hned několikrát – v letech 1900, 1903 a 1932.

Zdroje: postalmuseum.si.edu, washingtonpost.com, bbc.com

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu