Close search

Muž na vysoké noze: Sylvain Dornon přešel na chůdách z Paříže do Moskvy za 58 dní

Wikimedia Commons/L'Illustration, le 21 mars 1891, Public domain Zdroj: Wikimedia Commons/L'Illustration, le 21 mars 1891, Public domain

Horlivý zastánce pohybu na chůdách, francouzský pekař a pastevec Sylvain Dornon, neváhal kvůli jejich propagaci ujít trasu mezi Paříží a Moskvou. O sto let později se chůdy patrně objevují jenom v zábavních vystoupeních, ale kdysi měly praktickou funkci - ulehčovaly pohyb v krajině bez cest.

Magazín Scientific American v září 1881 napsal, že Dornonův kousek byl kuriozitou nejen pro Moskvany, ale také pro mnohé Francouze, protože chození na chůdách už se pomalu stávalo minulostí.

V Gaskoňsku to byl dříve prostředek pohybu přizpůsobený povaze prostředí. Tamější pláně byly pokryté zakrněnými keři a suchým vřesem a v důsledku propustnosti podloží se rychle měnily v bažiny už po slabém dešti. Neexistovaly tam cesty a řídké osídlení, složené zejména z pastevců ovcí, se přizpůsobilo krajině tím, že začalo používat chůdy. Dali jim jméno tchanguès, co je v překladu velká noha.

Pekař na cestě

Sylvain Dornon (1858 – 1900) byl francouzský pekař, pastevec a svým způsobem celebrita konce 19. století. Věnoval se zachování starodávné tradice chůze na chůdách a obhajoval ji jako prostředek pro rekreaci i soutěžní disciplíny.

V srpnu 1889 předvedl chůdy před velkým publikem ve veřejném parku městečka Arcachon a jedním z vrcholů představení byl tanec, doprovázený lidovou hudbou. Na základě tohoto úspěchu byl Dornon vyzván, aby během nadcházející Světové výstavy v Paříži prokázal své dovednosti lezením po nově postavené Eiffelově věži. Aby atrakcí nebylo málo, doprovázel jej prý divočák. Dornonovi se povedlo vyjít jen do druhého patra, ale publikum bylo stejně uhranuto.

On sám byl při chuti, a tak ohlásil záměr dojít na chůdách z Paříže do Moskvy, a tam se zúčastnit na Francouzské výstavě. A taky to udělal. Na pouť podporovanou magazínem L’Illustration vyrazil 12. března 1891 a do cíle dorazil 10. května. Cesta mezi velkoměsty mu zabrala 58 dnů a na chůdách vysokých 1,2 metru přešel za jeden den přibližně 60 kilometrů.

Bojoval s nepříznivým počasím, špatnými cestami a prý i nepřátelským přijetím v některých městech, kterými procházel. Všechno ale bylo zapomenuto, když v kordonu ruských policistů vešel v Moskvě na výstaviště, za bouřlivého skandování hesla: „Vive la France!

Chůdy kuriozitou

Dornonův návrat do Arcachonu byl klidnější, dalo by se říct, že až diskrétní. A i když až do své smrti nepřestával propagovat chůzi na chůdách, na předchozí věhlas se mu už nepovedlo navázat.

Tento způsob pěšího přesunu se začal z veřejného prostoru vytrácet a štafetu po slavném pekaři nikdo nepřevzal. Chůze na chůdách se přesunula do oblasti zábavy, cirkusových a divadelních atrakcí.

Na používání chůd koncem 19. století se můžete podívat do GALERIE:

Zdroje: illustratedpast.com, gutenberg.org

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu