Close search

Kokainoví hroši: Co dělají v Kolumbii na svobodě několikatunoví mazlíčci Pabla Escobara

Wikimedia Commons/Paul Maritz, CC BY-SA/Colombian National Police, Public domain Zdroj: Wikimedia Commons/Paul Maritz, CC BY-SA/Colombian National Police, Public domain

Pablo Escobar pohrdal zákony lidskými i těmi přírodními. Jinak by do jihoamerické Kolumbie nepropašoval několik zvířat, které říkají domov africkému kontinentu.

I když vypadají na první pohled neškodně, ve skutečnosti jsou hroši smrtící. Ročně mají na svědomí až 500 lidských životů. Zvíře, jehož hmotnost může přesáhnout 2,5 tony, je nezastavitelný živel, jemuž je lépe se vyhnout jak na souši, tak ve vodě. A to nejen v jeho rodné Africe.

Gangster miliardářem

Kolumbijský narkobaron Pablo Oscobar poutá pozornost dodnes. Točí se o něm seriály (Narcos), ve filmech dostává tvář áčkových hvězd jako je Javier Bardem (Escobar) a jeho jméno nese také bar v Brně.

Tato adorace a svým způsobem i legitimizace zabijáka, který má prý na svědomí 3000 mrtvých, sahá hodně daleko. Koncem 80. let ho dokonce magazín Forbes zařadil mezi nejbohatší lidi planety s jměním ve výši 30 miliard dolarů.

A když půjdeme ještě o dekádu dál, v roce 1978 si 93 kilometrů od svého rodného města Medelín nechal postavit luxusní Haciendu Napoles. Měl tady přistávací dráhu pro letadlo, sbírku automobilových veteránů i sportovních novinek, několik jezer, na kterých jeho hosté z řad celebrit a politiků lyžovali na vodě, arénu na koncerty a býčí zápasy, ale také rozsáhlou zoo, v níž, samozřejmě ne zcela legálně, držel exotická zvířata – slony, antilopy, pštrosy a hrochy.

Tunové lákadlo

Čtyry hrochy, jednoho samce a tři samice, nechal Escobar propašovat z USA. A přestože je jejich přirozeným životním prostředím africký kontinent, v Kolumbii jsou životní podmínky podobné. Je tam horko a na Escobarově haciendě pro ně byl dostatek vody a trávy.

Když gangster ještě žil, bylo o zvířata v zoo dobře postaráno a byla dostupná prakticky všem. Organizoval autobusové zájezdy pro děti z Medelínu, co pomáhalo udržovat jeho obraz člověka, který sice válčí s policií a několika vládami, ale jen proto, aby zároveň pomáhal chudým a rozdával jim peníze. Díky tomu měl prakticky až do konce svého života jejich loajalitu.

Vše se změnilo na začátku 90. let, když si vláda konečně na Escobara došlápla a skončil ve vězení. Sice luxusním, ale byl to už určitý signál konce. V roce 1993 slavný gangster umírá na útěku po přestřelce s kolumbijskou policií a jeho majetek přebírá stát. Zoo na Haciendě Napoles nevyjímaje.

Hroši na svobodě

Zatímco většina zvířat z Escobarovy sbírky byla poslána do zoologických zahrad po celé Kolumbii, u hrochů tomu tak nebylo. Úřady si prý netroufly na nebezpečná a obrovská zvířata, tak se rozhodly ponechat je vlastnímu osudu. Hrochům se však brzy povedlo prolomit plot a uniknout do kolumbijské divočiny.

Podle magazínu Scientific American se původní čtveřice zvířat rozrostla na dnešních minimálně osmdesát kusů. Někteří vědci předpokládají, že kolumbijské řeky mohou těžit z přítomnosti těchto nepůvodních zvířat, protože vyplňují ekologickou mezeru, která byla v regionu po tisíce let prázdná. Jejich trus totiž vypouští do vody obrovské množství živin.

Jiní odborníci právě toto považují za problém. Produkce takového množství hnoje může ovlivnit hladinu kyslíku ve vodě a tím narušit rovnováhu ekosystému. Pokud bude kyslíku ve vodě příliš málo, může dojít k úhynu ryb. Něco podobného vědci už pozorovali na keňské řece Mara, kterou výrazně ovlivňuje místní populace hrochů.

Jenže v Kolumbii si s několikatunovými přírůstky v přírodě zatím nikdo moc hlavu neláme. Před deseti lety sice proběhly pokusy o kastraci několika zvířat, ale jejich výraznější regulace, třeba odstřelem, není v plánu. Turistická atrakce a vzpomínka na Pabla Escobara tak bude žít a množit se dál.

Zdroje: scientificamerican.com, livescience.com

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu