Close search

Kluk, který držel za ruku umírajícího Kennedyho: 50 let si vyčítal, že nestál střelci v cestě

Wikimedia Zdroj: Wikimedia

Pátého června 1968 byl nadějný prezidentský kandidát Robert F. Kennedy na vrcholu kampaně a měl za sebou skvělou řeč přednesenou v hotelu Ambassador. Plný endorfinů se vybral pozdravit s dalšími příznivci.

Robert byl nejmladší bratr slavného Johna Fitzgeralda Kennedyho a stejně tak měl našlápnuto na skvělou politickou kariéru. V červnu 1968 vyhrál primárky v Kalifornii a Jižní Dakotě a byl trumfem Demokratické strany.

Prakticky nic mu už nestálo v cestě do Bílého domu. Věděl, jak na to, před lety pomáhal s úspěšnou kampaní svému staršímu bratrovi Johnovi. V té chvíli ale nikdo netušil, jak moc si nakonec budou jejich osudy podobné.

Těžká noc v Ambassadoru

Čtvrtého června 1968 oznámil Robert F. Kennedy vítězství v primárkách a pozdě v noci se vracel do hotelu Ambassador, kde byl jeho štáb. Měl v plánu všem poděkovat a pokračovat v kolotoči rozhovorů s novináři.

Procházel hotelovými chodbami, zdravil se s lidmi a našel si čas pro každého. Jako prezidentský kandidát neměl velkou ochranku, doprovázel ho jenom jeden člověk, takže pro něj bylo snadné udržet otevřený kontakt s lidmi, ale rovněž bylo jednoduché dostat se k němu.

Strážce vedl Kennedyho zkratkou přes kuchyň do místnosti, kde měla být tisková konference. Politik se ještě přistavil při sedmnáctiletém Juanovi Romerovi, který pomáhal mýt nádobí. Potřásl mu přátelsky pravicí. Když se otočil k odchodu, přiskočil k nim šestadvacetiletý palestinský rodák Sirhan Bishara Sirhan a do senátora vypálil tři rány. I přesto, že byl rychle zpacifikován, bez přestání tiskl kohoutek a zranil další čtyři lidi. Smrtelně ale jenom jednoho.

Nesmazatelná vzpomínka

Zatímco Sirhan si prý z činu nic nepamatuje a jeho právníci to hráli na hypnózu, přičemž měl být přítomen druhý střelec, který má Kennedyho opravdu na svědomí, nenápadný mladík Juan Romero na poslední setkání s politikem nikdy nezapomněl.

Jsou všichni v pořádku?“ zeptal se Kennedy Juana, který ho držel na zemi v náručí. „Ano,“ zněla přidušená odpověď. „Všechno bude v pořádku,“ vydechl politik a pak ztratil vědomí. Mladý muž se ho snažil pobrat, ale pak pochopil, že jedna ze střel trefila hlavu a raději se zraněným nemanipuloval.

Robert F. Kennedy zemřel o 26 hodin později v nemocnici a Juan si nikdy nepřestal vyčítat, jestli tomu nemohl nějak zabránit. Na dlouhé dekády přestal slavit svoje narozeniny, protože je měl v červnu a vždy mu to připomínalo mrtvého politika. Místo toho mu každý rok nosil na hrob květiny.

Touha po probuzení

Myslel jsem si, že naděje je mrtvá. Ležela tam dolu na podlaze,“ vzpomíná o půl století později Juan pro Los Angeles Times v jednom z mála rozhovorů, které za svůj život dal. Když ho ráno policie pustila na svobodu, ještě pořád byl v šoku. Sedl na autobus a zamířil do školy.

Seděl jsem tam, stále jsem se díval na svoje ruce a zbytky krve na nich. Neuvědomoval jsem si, co se děje. Doufal jsem, že mě máma chytne za nohu a řekne: Probuď se, lenivče.

Práci v Ambassadoru mu dohodil nevlastní otec, který chtěl kluka udržet mimo ulice, kde na něj nečekalo nic dobrého. Události v hotelu sice přežil, ale stejně ho to poznačilo na celý život. Místo v kuchyni brzo opustil, protože se z něj stala atrakce a hosté se s ním chtěli fotit.

Přestěhoval se do San Jose, kde založil rodinu a inspirován Kennedym, zasvětil život tvrdé práci. Zemřel na podzim 2018 ve věku 68 let. A až do své smrti uvažoval nad tím, co by bylo jinak, kdyby třeba držel politikovu ruku o něco déle a Sirhan neměl dobrý úhel ke střelbě.

Na fotografie z posledních dnů Roberta F. Kennedyho se můžete podívat do GALERIE:

Zdroje: jimheath.tv, latimes.com

 

Nejčtenější články

Zavří­t reklamu