Zuzana Aidomoanová
10. 09. 2019 13:01
Zdroj: Wikimedia Commons CC BY-SA 3.0 Luděk Kovář ludek@kovar.biz
Jméno Olgy Walló zná každý filmový divák. Respektovaná dabingová režisérka, která slaví 71. narozeniny, je podepsána pod více než tisícovkou titulů, jejichž české znění by bez ní nikdy nevzniklo. V profesi uznávaná a náročná, v soukromí zranitelná jako dítě. Prožila život jako na houpačce a ze všeho se rozhodla vypsat.
Dětství Olgy Walló, která se narodila 10. září 1948, bylo poznamenáno schizofrenií dvou zcela odlišných světů. Proti světu bohatých a vzdělaných intelektuálů, kteří se potkávali v honosné pražské vile režisérčina otce K. M. Walló, stála až nepříjemně tvrdá realita rozpadlého polabského statku, odkud pocházela matka. A to už nemluvě o revolučním šílenství a napjaté atmosféře 50. let, která v tehdejším Československu panovala.
Fotogalerie
Nedobré manželství rodičů
Rodiče si tak úplně nerozuměli a své citové problémy řešili před malou Olgou. "To mne asi poznamenalo nejvíc, brala jsem na sebe ve třech letech celou rodinou tíhu a řešila to, co nedokázali vyřešit oni jako dospělí. A tak jsem vyrůstala plná mindráků a přesvědčená o vlastní neschopnosti. To mi koneckonců zůstalo skoro celý život. Ten pocit, že nic nejsem, nic neumím a k ničemu se nehodím. Naštěstí na prahu zrání jsem se z toho pomalu dostala. Taky jsem se ze všeho zkusila vypsat. Psát knihy je pro mě totiž úžasná terapie," komentovala již dříve pro autorku tohoto článku Olga Walló svou minulost.
I přes všechnu sebeironii, kterou režisérka oplývá a s chutí při hovoru používá, nelze popřít, že je to velmi kultivovaná a vzdělaná žena. Mimochodem, plynně hovoří několika jazyky. A o její překlady řady knih je stále zájem. "Na vzdělání se doma velmi dbalo. Nikdo se mě na nic ovšem neptal, prostě jsem dělala, co rodiče chtěli. Proto jsem vystudovala filozofii a psychologii na pražské Univerzitě Karlově, a tak jsem se vlastně stala i dabingovou režisérkou. Jiná volba neexistovala."
S muži to měla těžké
Léta vzbouření se ale nevyhnula ani jinak poslušné Olze. Aby se co nejrychleji dostala z vlivu rodičů a konečně začala žít po svém, velmi záhy se vdala. Jenže manželství se nevyvedlo stejně jako další dvě následující.
S muži to má prostě těžké. Uznává je jako osobnosti, o čemž svědčí i pěkný výčet "chlapských" kamarádů, jako partnerce jí to s nimi bohužel moc nevychází. Láska stejně jako vytoužené mateřství zůstalo Olze Walló odepřeno.
"Roli hraje moje pošramocené sebevědomí, pak mne občas zradí i mé vlastní tělo a mysl. Stejně jako když jsem kdysi rozhodla, že odejdu se socialismu do zahraničí. Odjela jsem do Francie a měla fantastický pocit, že začínám nový život. Odříznu se od minulosti, rodinného vlivu, budu někdo nový v cizí zemi. Celá šťastná pak sedím s přáteli a francouzsky debatujeme o všem možném a najednou blik… Konec, já jim vůbec nerozumím, nedokážu dát dohromady ve francouzštině ani holou větu. Byla jsem tak zmatená, co se to děje, že jsem se radši vrátila domů. V Česku se moje schopnost mluvit francouzsky se po čase zase vrátila," vypráví režisérka o nevšedním zážitku.
Životní rána - rakovina
Ta největší rána ale režisérku ještě čekala. Když už se dostala ze všech citových krizí a po létech psychoanalýzy se konečně začala cítit dobře a spokojená sama se sebou, zjistili jí lékaři rakovinu prsu. "Byla to rána, to nepopírám. Na druhou stranu dobrá životní lekce a zkušenost. Hlavně se nesmíte litovat. Velmi mi pomohla jedna přítelkyně, která mi doslova řekla, že když teď mám spoustu času, měla bych začít něco dělat a zkusit zase psát. Tak jsem sedla a napsala další knihy," dodává Olga Walló.
Už ovšem zapomněla dodat, že hned po zjištění nemoci se vrhla na pomoc stejně postiženým onkologickým pacientům. Věnuje se dobrovolnickým projektům, zejména Hospicovému občanskému sdružení Cesta domů a o své zkušenosti s bojem s rakovinou napsala knihu Neutíkejte pře rakovinou prsu.
Zápal pro věc a nadšení z práce dopomohly i k jejímu uzdravení. A tak si Olga může po strastiplném životě konečně užívat. Cestuje po světě a dopřává si jako nikdy předtím. Na "stará kolena" si sjela sjezdovku v Alpách, vyrazila si v Himálajích na pětitisícovku a zajela se podívat na indiány do Peru.
