Martin Rejpal
11. 08. 2025 12:48
Zdroj: Vygenerováno pomocí AI
Prokrastinace. Kdo by to neznal? Dávno už to není jen strašák studentů před zkouškami, ale spíše univerzální stín, který nás provází v každodenním životě. Ostatně, téměř 95 % lidí z akademického prostředí v Česku přiznává, že s odkládáním povinností má osobní zkušenost. Kdyby bylo odkládání olympijskou disciplínou, Češi by jistě patřili mezi favority na medaili. Přestože se o prokrastinaci hodně mluví, stále ji obklopuje řada mýtů.
Proč odkládáme? Není to jen lenost
V jádru je prokrastinace chronické odkládání úkolů, které bychom mohli udělat hned. Místo toho ale raději sjíždíme sociální sítě, vymýšlíme „lepší strategii“ nebo sníme o ideálních podmínkách, které nikdy nenastanou. Problémem často není samotný úkol, ale naše pocity. Psychologové se shodují, že prokrastinace ve skutečnosti není lenost, ale selhání v emoční regulaci. Jednoduše řečeno, snažíme se vyhnout negativním pocitům, jako je nuda, úzkost nebo strach ze selhání, které v nás daný úkol vyvolává. Právě proto má prokrastinace tak blízko k úzkostem, depresím, nízkému sebevědomí nebo ADHD. Je to takový tichý protest proti vlastní nespokojenosti, kterým podle odhadů trpí až čtvrtina populace.
Kdo vlastně jste? Aktivní hrdina, nebo pasivní trpitel?
Ne každý, kdo odkládá, je ale ztracen v černé díře nicnedělání. Existují různé typy prokrastinátorů. Ti aktivní nechávají věci na poslední chvíli záměrně, protože tlak blížícího se termínu je motivuje k maximální efektivitě. Naopak pasivní prokrastinátoři v odkládání vidí jen trápení, které jim bere energii a způsobuje stres. K odkládání může vést i pocit, že úkol nemá smysl, nebo naopak zahlcení příliš mnoha možnostmi, což vede k takzvané paralýze z rozhodování. Není divu, že v posledních letech plných nejistoty a změn tento fenomén celosvětově sílí.
Jak z bludného kruhu ven?
Ačkoliv se může zdát, že z pasti odkládání není úniku, existuje několik osvědčených strategií. Pro začátek si můžete zkusit změřit svůj „odkládací index“ pomocí Layovy škály prokrastinace, což je jednoduchý sebehodnoticí test. Klíčové je však změnit přístup. Zapomeňte na dokonalost – úkol splněný na 80 % je mnohem lepší než žádný. Velké a děsivé projekty si rozdělte na menší, stravitelnější sousta a odměňujte se i za drobné pokroky. A to nejdůležitější – přiznejte si, jak se cítíte, a nesuďte se za to. Uvědomění si vlastních pocitů je první krok k jejich zvládnutí.
Občas prokrastinuje každý. Není to známka lenosti, ale spíše obranná reakce na stres, perfekcionismus nebo strach z neúspěchu. V dnešní době, kdy na nás ze všech stran útočí tlak na výkon a nekonečný proud informací, je občasný „odklad“ přirozenou reakcí na zahlcení. Pokud se v tom ale plácáte příliš dlouho a negativně to ovlivňuje váš život, je dobré se zastavit, podívat se na skutečné příčiny a nebát se říct si o radu.
Zdroj: Perpetuum, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Medium Seznam, MUNI, Kvalitní škola
