Smutný osud Malostranského hřbitova. Památka z dob morové epidemie je dnes v zuboženém stavu

Hřbitov je poničený od vandalů.
Zdroj archiv
6. Prosince 2018
Malostranský hřbitov byl založen v době morové epidemie v roce 1680. Z hygienických důvodů mu bylo vytyčeno místo co nejdále od městských hradeb na samotě mezi smíchovskými a košířskými vinicemi v blízkosti tehdejšího morového špitálu. Jaký osud hřbitova následoval poté?

Nová situace nastala v roce 1787. Po zákazu pohřbívání kolem městských kostelů se hřbitov stal hlavním pohřebištěm pro spádovou oblast levobřežní části Prahy (Malé strany, Hradčan, Smíchova a Košíř). Původní dvě kaple byly koncem 30. let 19. století nahrazeny stavbou kostela Nejsvětější Trojice.

Rozšíření

Okolo poloviny 19. století hřbitov přestával stačit rostoucímu počtu obyvatel, a proto byl v roce 1862 rozšířen. Nová západní část sloužila pouze krátce přes dvacet let, neboť byl hřbitov v roce 1884 definitivně uzavřen kvůli neperspektivnosti. Náhradou byl vybrán prostor na Malvazinkách, kam byli také převezení dříve pohřbení. Od této chvíle bylo vždy čeleno silnému tlaku stavařské lobby, která chtěla hřbitov jako lukrativní pozemek uprostřed města rozdělit na stavební parcely.

Začátek konce

Počátkem 20. století se s ohledem na rostoucí zástavbu Smíchova a Košíř objevily návrhy na úplné zrušení a zastavění hřbitova. Proti se ale rozhodně postavila pražská kulturní veřejnost v čele s Jakubem Arbesem, památkáři a Klubem za Starou Prahu. Tendence zrušit nebo alespoň zmenšit hřbitov při jeho severní straně se znovu objevila v souvislosti s rozšířením Plzeňské třídy. V době národního ohrožení na sklonku 30. let 20. století velice ožil zájem české kulturní veřejnosti o tento “hřbitov národního obrození”. Tehdy také vyšlo několik publikací.

V roce 1939 byl v Časopise rodopisné společnosti publikován velmi cenný soupis od Bedřicha Kšáry. Tehdy nebyl hřbitov ještě výrazněji narušen. K zásadní devastaci došlo s razantním rozšířením Plzeňské třídy počátkem padesátých let 20. století.

Některé části úplně zmizely a devastována byla i vzácná kaplička sv. Rocha, která měla být původně ušetřena. Objevilo se také několik pokusů, jak hřbitov zachránit. Ke krátkému oživení zájmu o Malostranský hřbitov přispělo především mozartovské jubileum v roce 1956, kdy byl zřízen symbolický náhrobek Mozartových pražských hostitelů manželů Duškových.

Před 45 lety měla premiéru. Co jste nevěděli o pohádce Tři oříšky pro Popelku

Zlé časy pro Malostranský hřbitov ale ještě neskončily. K poškozování plastik docházelo kvůli vandalským  útokům i po roce 1989. Počátkem 90. let byla vydána stěžejní publikace od Jeronýma Lányho, která uvádí seznam pohřbených včetně nového umístění náhrobků ze zmizelých částí hřbitova. Naštěstí byl hřbitov uzavřen a tím se zachovaly alespoň některé cenné plastiky do současné doby.

Sdružení na pomoc hřbitovu

Od roku 2011 se o propagaci a záchranu pokouší Sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova. Sdružení se povedlo obnovit jednu z krásných slavností staré Prahy - Májovou slavnost na Malostranském hřbitově, jejíž tradice sahá až do roku 1807.

Čím je tento hřbitov tak významný?

Skýtá cenné sociologické informace o složení obyvatelstva Malé Strany, Hradčan, starého Smíchova i Košíř. Hřbitov je také galerií, která se honosí výtvory slavných českých sochařů. Lze zde nalézt díla sochařské rodiny Platzerů, Václava Prachnera nebo Josefa Malínského. Nalezlo tam také místo posledního odpočinku mnoho významných osobností, např. hudebníků doby Mozartovy.

Plejáda slavných uměleckých jmen je nekonečná. Nezbývá nám nic jiného než doufat, že se hřbitovu podaří navrátit jeho výjimečné místo v kulturních dějinách staré Prahy.

 

Komentáře