Barbara Lorenzová
18. 10. 2018 15:55
Zdroj: pixabay
Němečtí psychologové modelu sešívané rodiny říkají patchwork. Pravý význam tohoto sympatického slova je sešívaná deka z různých kousků látek, která je na první pohled veselá a hravá. Když se ale vrátíme k přenesenému významu složených rodin, už to zas taková legrace být nemusí.
Zhruba každá desátá rodina u nás je složená z dětí, rodičů a prarodičů z prvních, druhých a někdy i třetích vztahů. Není už dnes výjimečný rodinný model, kde maminka má tři děti, každé s jiným partnerem, její aktuální partner má také děti z předchozích vztahů, do toho mají potomka společného a o víkendu jim asistují babičky, které se historicky vyskytly ke každému dítku zvlášť.
Stále častěji se tedy jedinci z nepovedených vztahů vrhají do tzv. sňatkového second handu a často si do nových soužití přivádějí své děti, které musí sdílet pokojíčky s dětmi maminčina partnera anebo naopak. Okolo dvanácti tisíc rozvedených žen se ročně provdá a zhruba stejný počet mužů se ožení. O soužitích bez oddacího listu to platí stejně a je jich určitě ještě víc.
V těchto situacích musí děti poslouchat minimálně tři dospělé osoby, pokud se oba jeho rodiče znovu usadili s novým partnerem, tak dokonce čtyři. Kdo se v tom má vyznat. Biologická vazba zde ztrácí na významu a podle sociologů se klade důraz spíše na sociální stránku rodičovství. Podle psychologů trvá až dva roky, než si na sebe všichni členové zvyknou a dá se vůbec mluvit o rodině.
Rodiče, kteří v takovém soužití žijí, potvrzují, že těžší to mají starší děti. Ve svých původních rodinách zaujímaly nějakou pozici, která ale většinou příchodem do složené rodiny už neplatí. Mladší děti, které si vynucují pozornost jsou najednou ve středu zájmu. Machecha nebo otčím chtějí s novými dětmi upevňovat vztahy, zatímco jejich vlastní děti tím mohou trpět. Je to poměrně složité rozdávat stejnou měrou lásku mezi všechny děti, aby se některé necítilo odstrčené.
Možné problémy mohou vykukovat i zvenčí, kdy biologičtí rodiče všech dětí a bývalí partneři mohou dělat mezi dětmi a novými rodiče rozbroje. To je asi to nejhorší, co mohou dělat. Podle psychologů lze úspěšně v patchwork rodině fungovat jen tehdy, když si dospělí nekonkurují a uznávají se.
Ale to je někdy hodně složité. Když biologická maminka dětem povolí něco, a to samé jim macecha zakazuje anebo naopak. Je potom na dospělých, aby nastavili nová pravidla, kterým by se měly děti chtě nechtě přizpůsobit. Nebo druhý způsob je, že musí pochopit, že každá domácnost je jiná a v každé platí jiná pravidla.
Pozitivní na tomto rodinném modelu, je fakt, že děti, které odtamtud „vylezou“, mají schopnost adaptovat se, nejsou sobecké, umí se rozdělit, jsou vnímavé k okolí a dokážou vyjednávat. Když se to tedy povede. V horším případě děti vyčítají rodičům pokažené dětství a naučí se s rodiči obratně manipulovat.
