Když chybí táta: Děti lesbiček netrpí, jsou naopak vyrovnanější a dosahují lepších výsledků ve škole

1. Listopadu 2018
Editor EL
Česká veřejnost výchovu dětí homosexuálům příliš neschvaluje.
Zdroj pixabay
Témata: rodina , děti , lesba , výchova
Na téma výchovy dětí v rodinách, kde otce nahrazuje druhá žena, je spousta odlišných názorů. Někteří lidé nemohou absenci otce v rodině vůbec pochopit, někteří naopak vidí pozitiva v tom, když mužskou roli zastoupí žena. Někomu je to jedno a úspěšnou výchovu vidí především v podmínkách, kde dospělí s dětmi žijí v harmonii.

V dnešní době existuje už tolik různých rodinných modelů, že by bylo asi pošetilé dívat se na lesbický pár, vychovávající dítě, skrze prsty. V České Republice se veřejnost pořád ještě dívá na možnost homosexuálů mít děti, negativně. Jenže někteří odborníci v tom mají jasno. Bavíme-li se tedy o lesbických párech.

Dlouholetý výzkum

Před pár lety byly zveřejněny v americkém časopise Pediatrics výsledky dlouhodobé studie, která ukázala zajímavá zjištění. Výzkum sledoval 154 dětí lesbických párů, které si je pořídily umělým oplodněním. Výzkum lesbičky sledoval od doby před otěhotněním až do chvíle, kdy jejich dětem bylo od 10 do 17 let.

Výsledky studie

Ukázalo se, že děti lesbických párů mají nadprůměrné výsledky ve škole, vyvinutější sociální schopnosti a obecně vyšší dovednosti než ostatní děti, vyrůstající v klasických rodinách. Také se zjistilo, že tyto děti se významně méně potýkají se sociálními problémy, jsou méně agresivní a nemají problémy se zákonem. Výzkum také ukázal, že děti lesbiček se nijak zvlášť nesetkávají s posměšky okolí nebo vnitřním traumatem, že pochází z nestandardního rodinného modelu.

Být macechou není jednoduché. Jak fungují rodiče a děti v tzv. patchwork rodinách

Čím to je?

Autoři studie se zabývali také důvody, proč děti lesbiček tak vynikají ve škole a jsou méně problémové než ostatní jejich vrstevníci. Domnívají se, že to může být tím, že ženy lesbičky daleko méně své děti trestají a nedochází zde tolik k uplatňování moci, tudíž v dětech nepěstují agresi a děti jsou vyrovnanější. Také se více zajímají o výchovu a jelikož je pro ně dítě většinou vymodlené, mají k němu trochu jiný přístup než mají rodiče, které přišly k dětem ani neví jak.

Co na to říkají lesbičky?

V dokumentu Jany Počtové Nerodič se setkáváme s lesbickým párem žen, které mají děti z předchozích vztahů, ale přejí si mít i společné. Jedna žena z páru nevidí rozdíl v tom, když dítě vychovává matka-otec, otec-otec, matka-babička a tvrdí, že jako je matka nahraditelná, i otec je nahraditelný. Už od začátku je spojovala touha mít hodně dětí. Jsou obě přesvědčené, že tím, že jejich děti vyrůstají bez otce, jim nic neodepírají. Naopak se bojí zásahu biologických otců dětí do jejich harmonického soužití, protože jsou si vědomy, že otec má větší právo, než jeho ženská “náhrada”.

Zdá se tedy, že děti lesbických párů nikterak netrpí. Když se zamyslíme nad těmi kvanty rozvedených párů, střídavých péčí, týraných dětí, nevlastních otců a nešťastných žen, musíme uznat, že děti dvou žen jsou v podstatě "ještě" dobrým řešením, jelikož kde je láska, klid a harmonie, tam může dítě prospívat nejlépe.

 

Komentáře